První část názvu knihy je otázka – Víme, že nejsme sami? V tom směru se její obsah týká této zcela základní otázky lidského bytí: já jsem, a kolem jsou druzí – co z toho plyne? Je možné vzájemně si pomáhat v odpovídání si na tuto otázku a hlavně v praktických souvislostech? To je jedno hledisko knihy. Druhé hledisko je vyjádřeno […]
Je v tom patos, to je pravda. Ale je to především metafora, protože pravda je jako oceán. Ano, máme každý svou malou či velkou pravdu, pravdu osobní anebo náhled do pravdy objektivní. Jenže co je to proti tomu, co můžeme nazývat pravdou o věcech všech, která zahrnuje realitu vzniku vesmíru a jeho budoucího zániku, podstatu všech dějů, jichž jsme částí, […]
Někdy je hranice mezi kýčem, vkusným zobrazením, realitou a zkreslenou realitou jen těžko rozpoznatelná. Někdy je těžké vyznat se v názvosloví a definicích. Ale při shledání se s Krásou, ať ji pak kdo chce jak chce nazývá, poměřuje, definuje či popisuje, je prostě člověku krásně… Tak mne to napadlo dnes, když jsem toto spatřil (i když, a to je fakt, […]
Když jsem se před lety seznámil s písněmi od Norberta Fabiána Čapka, byl jsem z nich dost rozpačitý. Takovou směs nostalgie, patosu a idealismu aby člověk pohledal! A v nich to všechno bylo. Ano, byly mi trochu k smíchu – a to přestože jsem jinak bral jakoukoliv tematiku duchovní oblasti velmi vážně. Jenže během let jsem se s nimi sžil […]
Krajina – jak krásné je to slovo! A když se k tomu přidá „moje“ nebo „naše“, má to pak nejen hluboký, ale i osobní podtext. V krajině žijeme všichni. Krajina je náš domov. Protože je úplně jednoduše to to, co je kolem nás! Tato kniha z roku 2011 je souborem několika zamyšlení o významu krajiny pro lidskou společnost na začátku […]
Dostal jsem fotku pejska (Rocky se jmenuje), jak si hlídá studijní materiál ke svatbě svých páníčků. Shodou okolností je to knížka, jíž jsem autorem (Dobrodružství zvané svatba). Kdo chce mít svatbu na radnici, má to kromě vyřízení formalit jednoduché, respektive bez práce. A tak to i většina lidí chce a očekává. Přece proč se se svatbou zatěžovat více než je […]
Téma osvobození a svobody vůbec je tím snad nejdůležitějším pro lidskou kulturu. Člověk může být otrokem, a může být svobodný, případně se ze své poroby, otroctví a závislosti může osvobozovat. Že by něčím takovým mohla procházet i hospoda, to je divná myšlenka, že? Jak jsem to spočítal, kolem této klasické čtyřky (co ta čtyřka znamená, to tuší jen starší), která […]
Strká-li hloupý pštros hlavu do písku, když je sám uprostřed pouště, nechť činí tak jak se mu zlíbí. Je-li však součástí života v oáze a oáza na něm závisí, je povinnost obyvatel oázy mu hlavu z písku vytáhnout. Ono to platí vlastně na jakoukoliv situaci ze života lidské společnosti… Tento aforismus má ještě širší souvislosti. Když třeba národ má za […]
V průběhu svatebního obřadu se přiblížila chvíle manželského slibu.. Martin s Luckou se podle plánu mají vzít za ruce a dívat se na sebe, zatímco já jim předříkávám slova slibu, oni je po mně mají opakovat. Krátce slib uvedu, vysvětlím, o co v něm jde a čím je osobitý, a povídám: „Vezměte se za ruce.“ „Nemůžu, mám je strašně zpocené.“ […]
Někdo říká – svatbou se v našem vztahu nic nezmění, máme se už dávno rádi, žijeme spolu už dávno a známe se dobře, tak co by se mělo měnit. Ano, dává to smysl. Ale přece je svatba okamžik, na který se nezapomíná. Tedy to je předpoklad, pokud to nemá být formální formalita. Ono svým způsobem je to krásný korálek na […]
„Už jsi skoro mrtvej.“ „Já vim.“ „Tak si kup dva další životy, ne?“ Tahle zvláštní výměna názorů mne probudila z dřímoty. Jak jsem vzápětí pochopil, jednalo se o dialog týkající se nějaké počítačové hry na telefonu: jeden hráč (asi desetiletý) prohrával, a tak ho jeho sestra (asi patnáctiletá) povzbuzovala. Jsou to jen slova a pojmy, větné obraty, je mi to […]
Jednou se lidé domluvili, že sestaví Bibli. Trvalo to dlouhý čas, než došlo od rozhodnutí k činu. Pak Bible byla sestavena z různých textů, z nichž každý měl svou osobitou historii a často existoval v různých variantách, byly napsány v různých jazycích, které nabízely různé varianty překladů. Lidé se dohodli, které z těch verzí a které z těch textů budou […]
Jak tak čekám v pneuservisu na výměnu pneumatik, koukám na auto a zmocní se mne divný pocit. Pocit bezmoci, bezvládnosti. Tedy ne že bych se tak cítil já, ale to auto bez kol tím pocitem jaksi rezonuje, a přináší vzpomínku na jednoho mladíka, který vykládal, jak nemá proč žít. Tak nějak už ho prý všechno omrzelo, dostatečně rozkryl souvislosti, které […]
Byl to krásný nápad. Protože se seznámili na tramvajové zastávce a tramvaj se jim i jinými způsoby zdála osudová, chtěli mít svatbu v tramvaji. Napřed se nápad zdál bláznivý, ale vyšlo to. Dopravní podnik přislíbil speciální párty vůz, domluvila se přesná trasa, vymyslelo se uspořádání obřadu, ozvučení a spousta dalších detailů, a tak se všechno zdálo být na dobré cestě. […]
„Dala jsem mu k narozeninám svíčku a řekla jsem mu – hele má výhodu, že nemusíš zapalovat svíčky na dortu, kterej stejně nemáš. Tuhle svíčku si můžeš zapálit a pak hned sfouknout, a při tom si můžeš přát, co chceš.“ Tohle jsem neúmyslně zaslechl v tramvaji. Bylo to něco jako dárek pro chudé? Neřekl bych. Svědčí to o určitých prioritách, […]
Když psovi hodíte klacek, je schopen předvídat směr, kterým klacek poletí a kam až dopadne. Ale když mu ukážete, kam má běžet, pokud už není vycvičen, nedívá se směrem, kterým ukazujete, ale dívá se na váš prst. Když nalijete kočce do misky čerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a váš prst. Nedochází […]
Rozlišování, rozlišování, rozlišování. „Nechtěj po mně, abych považoval hromádku hnoje za pravdu evangelia!“ praví se kdesi v seriálu Akta X. Kdo to neumí, má problém. Sedí mladý muž v trávě, v levé ruce má rohlík a v pravé kámen. Zjevně je duchem nepřítomný, zahloubaný do nějakého důležitého problému. Kouká se kolem, ale nevnímá. Pak polkne, pohne pravou rukou a míří […]
V naší postmoderní době může znít pateticky, když někdo označí nějaké úsilí za posvátné. Zavání to čímsi náboženským, a to se nenosí. Ale přece se dá, ale nejen to, je i velmi ozdravující označovat určité činnosti za posvátné. Asi každý jsme se někdy v životě cítili jako Sisyfos, když jsme tlačili a táhli, dřeli se a namáhali, měli ty nejlepší […]
Z praktických důvodů se svatebnímu obřadu dává formát s daným začátkem a koncem v rozmezí maximálně několika desítek minut. Lze to ovšem pojmout i zcela jinak. Co třeba svatba jako odpolední výlet do lesa? S piknikem, zastávkami k rozjímání nad tím, co vám připadne důležité, atd. Mrkněte na video, to je lepší než tisíc slov!
„Tak milí snoubenci, to mám radost, že chcete být manželi a dokonce rodiči, a samozřejmě vám rád udělám svatbu. Předložte mi prosím své manželské průkazy.“ To by se asi mnozí srdečně zasmáli, kdyby po nich oddávající chtěl takovou věc. A přitom v tom je určitá logika, jen si to přiznejme! Manželský průkaz by dokladoval dostatečné vzdělání a duševní připravenost na úskalí […]