V naší postmoderní době může znít pateticky, když někdo označí nějaké úsilí za posvátné. Zavání to čímsi náboženským, a to se nenosí. Ale přece se dá, ale nejen to, je i velmi ozdravující označovat určité činnosti za posvátné. Asi každý jsme se někdy v životě cítili jako Sisyfos, když jsme tlačili a táhli, dřeli se a namáhali, měli ty nejlepší […]
Z praktických důvodů se svatebnímu obřadu dává formát s daným začátkem a koncem v rozmezí maximálně několika desítek minut. Lze to ovšem pojmout i zcela jinak. Co třeba svatba jako odpolední výlet do lesa? S piknikem, zastávkami k rozjímání nad tím, co vám připadne důležité, atd. Mrkněte na video, to je lepší než tisíc slov!
„Tak milí snoubenci, to mám radost, že chcete být manželi a dokonce rodiči, a samozřejmě vám rád udělám svatbu. Předložte mi prosím své manželské průkazy.“ To by se asi mnozí srdečně zasmáli, kdyby po nich oddávající chtěl takovou věc. A přitom v tom je určitá logika, jen si to přiznejme! Manželský průkaz by dokladoval dostatečné vzdělání a duševní připravenost na úskalí […]
„Jsi dnes v deníku Metro s nějakým vypadlým prsem,“ informoval mne hned po ránu známý. Člověk se ještě ani neprobudí, a tohle čte. Byla to zkratkovitá zpráva o zkratkovitém článku a z dalších reakcí se můj pocit o našem životě ve zkratkách prohlubuje. Proč máme takovou potřebu vždycky všechno redukovat na ano/ne, dobré/špatné, líbí/nelíbí? Titulek článku Svatební trapasy: „Vypadlo mi prso“ a pak zmíněný příběh […]
„Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen; stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou,“ řekl Avicenna. Je to zajímavá myšlenka! A je to i zajímavé přirovnání. Člověk je opravdu v mnohém podoben řece. Jeho život počíná jako malý pramínek; tak jako pramínek řeky prýští odněkud ze skalní průrvy, z hlubin země nebo je […]
Člověk a Bůh, to je dvojice slov, která jsou spolu nerozlučně spjatá už od pradávna. Co by byl člověk bez toho, co označuje za svého Boha? Bůh člověku dodává sílu, naději, radost, rozkoš, když je člověk schopný vnímat Boží přítomnost. Ideál Boha člověka odedávna vede pustinami zmaru, poskytuje mu světlo ve tmě, cíl cesty v mlze. Člověk je za to […]
Jednou jsem byl v parku na procházce se svou kamarádkou Pavlou a zrovna jsem se nacházel v rozmrzelé náladě. Nepamatuji se už, co mě tenkrát trápilo nebo čím jsem se v mysli zaobíral, ale v mojí mysli bylo šero a nehybno, zrovna jako v krajině kolem nás. Byl podzim, byl to takový ten sychravý, ubrečený den, kdy od rána poprchávalo, […]
Jeden můj známý zásadně nejí špenát. Proč? Když byl v mateřské školce, nechutnal mu. Od té doby jej už nejedl, tedy více než 50 let. Zeptáte se ho jestli by ho nechtěl aspoň ochutnat, protože třeba se mu přece jen za těch padesát let mohl změnit apetýt, ale kdeže. Špenát je nechutný, odporný, a ještě ke všemu je vinen tím, […]
Stalo se to jednomu soudci v padesátých letech. Přišla za ním tajná policie, že prý si všimli, že dává malé tresty v politických případech. Dají mu prý ještě jednu šanci: odsoudit politického vězně za vlastizradu trestem smrti. Když prý to neudělá, nejen že ten vězeň bude pak odsouzen někým jiným, ale i soudce sám bude obviněn a jeho rodina bude […]
Budu vám vyprávět pohádku. No není to vlastně ani tak pohádka, jako spíš sen o pohádce. Tak vám tedy budu vyprávět o snu, který je pohádkový. Je to takové filozofování… A tak asi ne pro každého. Ale zkuste si najít chvíli, nechat toho surfování, a zamyslet se nad tím, co v našem životě je skutečností, co je naší představou a […]
Dnes jsem na pražském hlavním nádraží potkal službu Pomoc uprchlíkům. Dva tito pomocníci měli na sobě zelené reflexní vesty, procházeli postranními chodbami i hlavním prostorem, pokukovali po lidech, zjevně vyhlíželi, komu by mohli nějak pomoct. Byl jsem už v pohodlí svého kupé desítky kilometrů dál určeným směrem, ale obraz služby Pomoc uprchlíkům mi nešel z mysli. Kdo je uprchlík? Definice […]
Kamarád se zrovna vrátil z cesty po Palestině. Byl nadšený z pohostinnosti místních – kde jsou lidé přátelští a vstřícní, hned pocestné zvou k sobě domů a nabízí jim občerstvení. Zní to skvěle, řekl jsem si, a bylo mi trochu líto, že taková země je daleko, předaleko. Pak mne ale napadlo, nejde taky tak trochu o to, KDO tím územím […]
Zápisky se v mém případě často a vcelku v pravidelném režimu proměňují i do mluveného slova. Tohle je zrovna jeden způsob, takzvané Slovo na cestu, které je nabízeno OŠS — www.slovonacestu.cz. Úvodní video k němu je rovnou tady:
Ve vesmíru vládne řád. Přiznávám, že toho o vesmíru moc nevím, a když poměřím své znalosti o vesmíru se svými neznalostmi, připadám si jako Neználek na Měsíci. Vesmír je mi dokonale zahalen tajemstvím. Jak si mám například představit, že je vesmír nekonečný? A jak si mám představit, že je vesmír zakřivený? Zato ale dobře vím, že ve vesmíru vládne řád. […]
Mnozí lidé věří, že existuje něco jako Bůh. Jsou ovšem také lidé, kteří v Boha nevěří. Jsou lidé, kteří nevěří v Boha osobního, jsou lidé, kteří nevěří v Boha žádného a kteří jeho existenci popírají. A jsou lidé, kteří se o otázku Boha navenek nestarají, kteří žijí pro svou rodinu, pro svou práci, pro své koníčky. Ať již člověk v […]