„Na třetí nástupiště přijede vlak vyšší kvality z Prahy do Domažlic.“ Často slýchám na nádraží tuto větu o vlaku vyšší kvality. Zajímavé je, že v hlášení různých vlaků chybí protiklad, tedy vlak nižší kvality. Znělo by to divně. Je to ale vlastně velmi podnětné přirovnání. Tak mne napadá – jaké kvality je náš život? Tvůj i můj? Řekli bychom, že […]
Budou na svatebním obřadu děti? Když v odpovědi na tuto otázku slyším číslovku pět a více, zbystřím. Protože děti svou spontaneitou mohou ledasco způsobit. Někdo to řeší zvláštním programem pro děti, takže se děti obřadu neúčastní, ale je to škoda připravit je o tu krásnou chvíli. Nabízím proto jeden snadný recept, jak děti nejen zabavit, ale naopak dát hluší význam […]
Záměrem bylo mít všechno dotažené, ani detail neměl uniknout pozornosti estetického výboru reprezentovaného perfekcionistickou nevěstou a výkonnou manažerkou pro věci krásné, tedy květinářkou a dekoratérkou v jedné osobě. A dařilo se: místo svatebního obřadu v hotelové zahradě bylo opravdu krásně vyšperkované, výzdoba byla dokonalá, všude spousta květin, které místo konání obřadu prostoupily lehkou vůní. Na poslední chvíli se ale z […]
Tohle je příběh o pánovi pojídajícím pizzu. Kapka v něm samozřejmě musí hrát roli, když už se nalézá v názvu, a jedná se skutečně o kapku poslední. Pán stál na zastávce tramvaje a jedl pizzu, ale jedl ji podivně. Stál zahloubaný, zíral do prázdna skrze dílek pizzy v ubrousku, nekonečně žvýkal. Zjevně se v zahloubání zapomněl, protože skutečně jen stál […]
8:05 Sedím v nacpaném vlaku – sedí tam početná skupina dětí školkového věku. Povídají si, skotačí. Některým spolucestujícím, kteří by asi rádi pospávali, jejich přítomnost moc nevyhovuje. Dívám se po těch dětech a říkám si: „Život je posvátný.“ 13:00 LDNka, na návštěvě u jedné paní před smrtí. Trpí těžkou demencí a jen s velkou námahou mne poznává, když se snaží […]
Jmenuji se Micouš. Tady si čtu, že život je pes. Taky jsem to už někde zaslechla. Je to hloupost. To bych taky mohla říct, že život je kočka. Jó kdybyste řekli, že život je myš, to by byla jiná! Ale stejně je to hloupost. Pravda je, a to jsem už taky slyšela, že život je pro kočku. Jenomže život je […]
Polarita je základním principem života: černé a bílé, zlé a dobré. Vztah dvou lidí je také na polaritě založen – říkáme, že se lidé mohou doplňovat, že si rozumí a tak podobně, a čím více osobně a společensky je mezilidský vztah vyprofilovaný, tím je polarita zjevnější. Manželství není výjimkou, zde je polarita zcela zřejmá a v rodinném soužití hraje nemalou […]
Ono se toho napovídá. Je spousta těch různých konspiračních teorií o spiknutí a vůbec. Prý ta či ona mocnost má nekalé úmysly, ten či onen magnát či politik má skryté úmysly. A je fakt, že náš svět se mění. Otáčí se vláda za vládou v divokých turbulencích, stačí jen poodstoupit v čase od krátkodobého zahledění se do své doby a […]
Kdáká to jako slepice, hrabe to jako slepice, vypadá to jako slepice – co je to? Kdyby všechny hádanky byly tak snadno rozluštitelné, kdyby všechny pojmy byly tak snadno definovatelné, bylo by na světě krásně. Namísto toho leckdy máme naopak dost těžkostí s tím, že každý vnímá pojmy trochu jinak. Stačí jen objednat si u stánku kafe, a můžete i […]
Jsou mnohé způsoby komunikace – verbální i neverbální. A je to celá věda, která má za účel popsat různé způsoby jak spolu my lidé komunikujeme. V jejich výčtu se však v západní kultuře zpravidla opomíjí projev zvaný nepřítomný pohled. Na recepci hotelu jsem se dal do řeči s nosičem zavazadel; oceňuji, že zvládá základní komunikaci v angličtině. Po chvíli, když […]
První část názvu knihy je otázka – Víme, že nejsme sami? V tom směru se její obsah týká této zcela základní otázky lidského bytí: já jsem, a kolem jsou druzí – co z toho plyne? Je možné vzájemně si pomáhat v odpovídání si na tuto otázku a hlavně v praktických souvislostech? To je jedno hledisko knihy. Druhé hledisko je vyjádřeno […]
Je v tom patos, to je pravda. Ale je to především metafora, protože pravda je jako oceán. Ano, máme každý svou malou či velkou pravdu, pravdu osobní anebo náhled do pravdy objektivní. Jenže co je to proti tomu, co můžeme nazývat pravdou o věcech všech, která zahrnuje realitu vzniku vesmíru a jeho budoucího zániku, podstatu všech dějů, jichž jsme částí, […]
Někdy je hranice mezi kýčem, vkusným zobrazením, realitou a zkreslenou realitou jen těžko rozpoznatelná. Někdy je těžké vyznat se v názvosloví a definicích. Ale při shledání se s Krásou, ať ji pak kdo chce jak chce nazývá, poměřuje, definuje či popisuje, je prostě člověku krásně… Tak mne to napadlo dnes, když jsem toto spatřil (i když, a to je fakt, […]
Když jsem se před lety seznámil s písněmi od Norberta Fabiána Čapka, byl jsem z nich dost rozpačitý. Takovou směs nostalgie, patosu a idealismu aby člověk pohledal! A v nich to všechno bylo. Ano, byly mi trochu k smíchu – a to přestože jsem jinak bral jakoukoliv tematiku duchovní oblasti velmi vážně. Jenže během let jsem se s nimi sžil […]
Krajina – jak krásné je to slovo! A když se k tomu přidá „moje“ nebo „naše“, má to pak nejen hluboký, ale i osobní podtext. V krajině žijeme všichni. Krajina je náš domov. Protože je úplně jednoduše to to, co je kolem nás! Tato kniha z roku 2011 je souborem několika zamyšlení o významu krajiny pro lidskou společnost na začátku […]
Dostal jsem fotku pejska (Rocky se jmenuje), jak si hlídá studijní materiál ke svatbě svých páníčků. Shodou okolností je to knížka, jíž jsem autorem (Dobrodružství zvané svatba). Kdo chce mít svatbu na radnici, má to kromě vyřízení formalit jednoduché, respektive bez práce. A tak to i většina lidí chce a očekává. Přece proč se se svatbou zatěžovat více než je […]
Téma osvobození a svobody vůbec je tím snad nejdůležitějším pro lidskou kulturu. Člověk může být otrokem, a může být svobodný, případně se ze své poroby, otroctví a závislosti může osvobozovat. Že by něčím takovým mohla procházet i hospoda, to je divná myšlenka, že? Jak jsem to spočítal, kolem této klasické čtyřky (co ta čtyřka znamená, to tuší jen starší), která […]
Strká-li hloupý pštros hlavu do písku, když je sám uprostřed pouště, nechť činí tak jak se mu zlíbí. Je-li však součástí života v oáze a oáza na něm závisí, je povinnost obyvatel oázy mu hlavu z písku vytáhnout. Ono to platí vlastně na jakoukoliv situaci ze života lidské společnosti… Tento aforismus má ještě širší souvislosti. Když třeba národ má za […]
Lidé staví ploty, zdi a hradby kolem svých obydlí. Aby se vymezili. Aby se ochránili. Aby bylo jasno, kdo je tady pánem. Aby hranice prostě byly jasné. Zvířata to berou na vědomí. Byť vědomí, jak je člověk definuje, nemají. Byť nemají jinou možnost. Byť by, kdyby vědomí měla, moc měla a sílu měla, volila jistě jiné možnosti. Ptáci létají. Neznají […]
V průběhu svatebního obřadu se přiblížila chvíle manželského slibu.. Martin s Luckou se podle plánu mají vzít za ruce a dívat se na sebe, zatímco já jim předříkávám slova slibu, oni je po mně mají opakovat. Krátce slib uvedu, vysvětlím, o co v něm jde a čím je osobitý, a povídám: „Vezměte se za ruce.“ „Nemůžu, mám je strašně zpocené.“ […]