Jak si kdo ustele aneb rekvizita pro fajn život
Může se to snadno stát – ocitneme se v situaci, kdy máme takříkajíc polní podmínky a musíme improvizovat. Platí to doslovně i jako metafora.
Tuhle mi oko padlo na spáče, který si na lavičce z nedostatku prachového polštáře hlavu podložil vychlazeným Bráníkem. Jasně, pokud mu to vyhovuje a spí se mu tak líp, ať si to užije a dobře se vyspí, než zase vyrazí do pražských ulic.
Ale je to taky metafora: jaké to je, když nás život přitlačí ke zdi a my se nemůžeme pořádně vyspat, a jsme rádi za jakoukoliv rekvizitu, která nám dá klid a klidné spaní? Jak se v té chvíli jevíme druhým? A jak se v té chvíli jevíme sobě samým, jak se cítíme?