„Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí,“ říká Matouš a myslí to vážně. Nedávno při cestě za unitáři do Zvolena mi oko padlo na tuhle ptačí rodinku. Co to sděluje, co to vyjadřuje? Paradoxní soulad přírody a moderního světa. Anebo „vy, lidé, si dělejte co chcete; my, ptačí rodinka, děláme taky […]
Může se to snadno stát – ocitneme se v situaci, kdy máme takříkajíc polní podmínky a musíme improvizovat. Platí to doslovně i jako metafora. Tuhle mi oko padlo na spáče, který si na lavičce z nedostatku prachového polštáře hlavu podložil vychlazeným Bráníkem. Jasně, pokud mu to vyhovuje a spí se mu tak líp, ať si to užije a dobře se […]
Každý máme sousedy – to znamená ty, kteří sdílí hranice našeho prostoru, ať už se jedná o hranice fyzické, psychologické či jiné. A tito sousedé pak mají pochopitelně i vliv na to, jak se nám v našem vlastním prostoru žije. Tento výrok jsem spatřil na jednom dvorku, a stačilo mi to, abych si udělal obrázek o místních sousedských vztazích. Je […]
„Na třetí nástupiště přijede vlak vyšší kvality z Prahy do Domažlic.“ Často slýchám na nádraží tuto větu o vlaku vyšší kvality. Zajímavé je, že v hlášení různých vlaků chybí protiklad, tedy vlak nižší kvality. Znělo by to divně. Je to ale vlastně velmi podnětné přirovnání. Tak mne napadá – jaké kvality je náš život? Tvůj i můj? Řekli bychom, že […]
Tohle je příběh o pánovi pojídajícím pizzu. Kapka v něm samozřejmě musí hrát roli, když už se nalézá v názvu, a jedná se skutečně o kapku poslední. Pán stál na zastávce tramvaje a jedl pizzu, ale jedl ji podivně. Stál zahloubaný, zíral do prázdna skrze dílek pizzy v ubrousku, nekonečně žvýkal. Zjevně se v zahloubání zapomněl, protože skutečně jen stál […]
8:05 Sedím v nacpaném vlaku – sedí tam početná skupina dětí školkového věku. Povídají si, skotačí. Některým spolucestujícím, kteří by asi rádi pospávali, jejich přítomnost moc nevyhovuje. Dívám se po těch dětech a říkám si: „Život je posvátný.“ 13:00 LDNka, na návštěvě u jedné paní před smrtí. Trpí těžkou demencí a jen s velkou námahou mne poznává, když se snaží […]
Jmenuji se Micouš. Tady si čtu, že život je pes. Taky jsem to už někde zaslechla. Je to hloupost. To bych taky mohla říct, že život je kočka. Jó kdybyste řekli, že život je myš, to by byla jiná! Ale stejně je to hloupost. Pravda je, a to jsem už taky slyšela, že život je pro kočku. Jenomže život je […]
Ono se toho napovídá. Je spousta těch různých konspiračních teorií o spiknutí a vůbec. Prý ta či ona mocnost má nekalé úmysly, ten či onen magnát či politik má skryté úmysly. A je fakt, že náš svět se mění. Otáčí se vláda za vládou v divokých turbulencích, stačí jen poodstoupit v čase od krátkodobého zahledění se do své doby a […]
Jsou mnohé způsoby komunikace – verbální i neverbální. A je to celá věda, která má za účel popsat různé způsoby jak spolu my lidé komunikujeme. V jejich výčtu se však v západní kultuře zpravidla opomíjí projev zvaný nepřítomný pohled. Na recepci hotelu jsem se dal do řeči s nosičem zavazadel; oceňuji, že zvládá základní komunikaci v angličtině. Po chvíli, když […]
Někdy je hranice mezi kýčem, vkusným zobrazením, realitou a zkreslenou realitou jen těžko rozpoznatelná. Někdy je těžké vyznat se v názvosloví a definicích. Ale při shledání se s Krásou, ať ji pak kdo chce jak chce nazývá, poměřuje, definuje či popisuje, je prostě člověku krásně… Tak mne to napadlo dnes, když jsem toto spatřil (i když, a to je fakt, […]
Téma osvobození a svobody vůbec je tím snad nejdůležitějším pro lidskou kulturu. Člověk může být otrokem, a může být svobodný, případně se ze své poroby, otroctví a závislosti může osvobozovat. Že by něčím takovým mohla procházet i hospoda, to je divná myšlenka, že? Jak jsem to spočítal, kolem této klasické čtyřky (co ta čtyřka znamená, to tuší jen starší), která […]
Strká-li hloupý pštros hlavu do písku, když je sám uprostřed pouště, nechť činí tak jak se mu zlíbí. Je-li však součástí života v oáze a oáza na něm závisí, je povinnost obyvatel oázy mu hlavu z písku vytáhnout. Ono to platí vlastně na jakoukoliv situaci ze života lidské společnosti… Tento aforismus má ještě širší souvislosti. Když třeba národ má za […]
„Už jsi skoro mrtvej.“ „Já vim.“ „Tak si kup dva další životy, ne?“ Tahle zvláštní výměna názorů mne probudila z dřímoty. Jak jsem vzápětí pochopil, jednalo se o dialog týkající se nějaké počítačové hry na telefonu: jeden hráč (asi desetiletý) prohrával, a tak ho jeho sestra (asi patnáctiletá) povzbuzovala. Jsou to jen slova a pojmy, větné obraty, je mi to […]
Jednou se lidé domluvili, že sestaví Bibli. Trvalo to dlouhý čas, než došlo od rozhodnutí k činu. Pak Bible byla sestavena z různých textů, z nichž každý měl svou osobitou historii a často existoval v různých variantách, byly napsány v různých jazycích, které nabízely různé varianty překladů. Lidé se dohodli, které z těch verzí a které z těch textů budou […]
Jak tak čekám v pneuservisu na výměnu pneumatik, koukám na auto a zmocní se mne divný pocit. Pocit bezmoci, bezvládnosti. Tedy ne že bych se tak cítil já, ale to auto bez kol tím pocitem jaksi rezonuje, a přináší vzpomínku na jednoho mladíka, který vykládal, jak nemá proč žít. Tak nějak už ho prý všechno omrzelo, dostatečně rozkryl souvislosti, které […]
„Dala jsem mu k narozeninám svíčku a řekla jsem mu – hele má výhodu, že nemusíš zapalovat svíčky na dortu, kterej stejně nemáš. Tuhle svíčku si můžeš zapálit a pak hned sfouknout, a při tom si můžeš přát, co chceš.“ Tohle jsem neúmyslně zaslechl v tramvaji. Bylo to něco jako dárek pro chudé? Neřekl bych. Svědčí to o určitých prioritách, […]
Když psovi hodíte klacek, je schopen předvídat směr, kterým klacek poletí a kam až dopadne. Ale když mu ukážete, kam má běžet, pokud už není vycvičen, nedívá se směrem, kterým ukazujete, ale dívá se na váš prst. Když nalijete kočce do misky čerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a váš prst. Nedochází […]
Rozlišování, rozlišování, rozlišování. „Nechtěj po mně, abych považoval hromádku hnoje za pravdu evangelia!“ praví se kdesi v seriálu Akta X. Kdo to neumí, má problém. Sedí mladý muž v trávě, v levé ruce má rohlík a v pravé kámen. Zjevně je duchem nepřítomný, zahloubaný do nějakého důležitého problému. Kouká se kolem, ale nevnímá. Pak polkne, pohne pravou rukou a míří […]
V naší postmoderní době může znít pateticky, když někdo označí nějaké úsilí za posvátné. Zavání to čímsi náboženským, a to se nenosí. Ale přece se dá, ale nejen to, je i velmi ozdravující označovat určité činnosti za posvátné. Asi každý jsme se někdy v životě cítili jako Sisyfos, když jsme tlačili a táhli, dřeli se a namáhali, měli ty nejlepší […]
„Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen; stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou,“ řekl Avicenna. Je to zajímavá myšlenka! A je to i zajímavé přirovnání. Člověk je opravdu v mnohém podoben řece. Jeho život počíná jako malý pramínek; tak jako pramínek řeky prýští odněkud ze skalní průrvy, z hlubin země nebo je […]