„Už jsi skoro mrtvej.“ „Já vim.“ „Tak si kup dva další životy, ne?“ Tahle zvláštní výměna názorů mne probudila z dřímoty. Jak jsem vzápětí pochopil, jednalo se o dialog týkající se nějaké počítačové hry na telefonu: jeden hráč (asi desetiletý) prohrával, a tak ho jeho sestra (asi patnáctiletá) povzbuzovala. Jsou to jen slova a pojmy, větné obraty, je mi to […]
Jednou se lidé domluvili, že sestaví Bibli. Trvalo to dlouhý čas, než došlo od rozhodnutí k činu. Pak Bible byla sestavena z různých textů, z nichž každý měl svou osobitou historii a často existoval v různých variantách, byly napsány v různých jazycích, které nabízely různé varianty překladů. Lidé se dohodli, které z těch verzí a které z těch textů budou […]
Jak tak čekám v pneuservisu na výměnu pneumatik, koukám na auto a zmocní se mne divný pocit. Pocit bezmoci, bezvládnosti. Tedy ne že bych se tak cítil já, ale to auto bez kol tím pocitem jaksi rezonuje, a přináší vzpomínku na jednoho mladíka, který vykládal, jak nemá proč žít. Tak nějak už ho prý všechno omrzelo, dostatečně rozkryl souvislosti, které […]
Byl to krásný nápad. Protože se seznámili na tramvajové zastávce a tramvaj se jim i jinými způsoby zdála osudová, chtěli mít svatbu v tramvaji. Napřed se nápad zdál bláznivý, ale vyšlo to. Dopravní podnik přislíbil speciální párty vůz, domluvila se přesná trasa, vymyslelo se uspořádání obřadu, ozvučení a spousta dalších detailů, a tak se všechno zdálo být na dobré cestě. […]
„Dala jsem mu k narozeninám svíčku a řekla jsem mu – hele má výhodu, že nemusíš zapalovat svíčky na dortu, kterej stejně nemáš. Tuhle svíčku si můžeš zapálit a pak hned sfouknout, a při tom si můžeš přát, co chceš.“ Tohle jsem neúmyslně zaslechl v tramvaji. Bylo to něco jako dárek pro chudé? Neřekl bych. Svědčí to o určitých prioritách, […]
Když psovi hodíte klacek, je schopen předvídat směr, kterým klacek poletí a kam až dopadne. Ale když mu ukážete, kam má běžet, pokud už není vycvičen, nedívá se směrem, kterým ukazujete, ale dívá se na váš prst. Když nalijete kočce do misky čerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a váš prst. Nedochází […]
Rozlišování, rozlišování, rozlišování. „Nechtěj po mně, abych považoval hromádku hnoje za pravdu evangelia!“ praví se kdesi v seriálu Akta X. Kdo to neumí, má problém. Sedí mladý muž v trávě, v levé ruce má rohlík a v pravé kámen. Zjevně je duchem nepřítomný, zahloubaný do nějakého důležitého problému. Kouká se kolem, ale nevnímá. Pak polkne, pohne pravou rukou a míří […]
V naší postmoderní době může znít pateticky, když někdo označí nějaké úsilí za posvátné. Zavání to čímsi náboženským, a to se nenosí. Ale přece se dá, ale nejen to, je i velmi ozdravující označovat určité činnosti za posvátné. Asi každý jsme se někdy v životě cítili jako Sisyfos, když jsme tlačili a táhli, dřeli se a namáhali, měli ty nejlepší […]
Z praktických důvodů se svatebnímu obřadu dává formát s daným začátkem a koncem v rozmezí maximálně několika desítek minut. Lze to ovšem pojmout i zcela jinak. Co třeba svatba jako odpolední výlet do lesa? S piknikem, zastávkami k rozjímání nad tím, co vám připadne důležité, atd. Mrkněte na video, to je lepší než tisíc slov!
„Tak milí snoubenci, to mám radost, že chcete být manželi a dokonce rodiči, a samozřejmě vám rád udělám svatbu. Předložte mi prosím své manželské průkazy.“ To by se asi mnozí srdečně zasmáli, kdyby po nich oddávající chtěl takovou věc. A přitom v tom je určitá logika, jen si to přiznejme! Manželský průkaz by dokladoval dostatečné vzdělání a duševní připravenost na úskalí […]
V knize je v kapitole Těm, kdo mají svatbu za sebou, spíše letmo naznačeno téma rozvodu. Rozvod je dříve či později nastupující realitou pro cca 50 procent těch, kdo do manželství vstupují. Myslím na to vždy, když vidím shovívavý úsměv na rtech snoubenců, když přijde řeč na otázku „Proč se máte rádi“. Jasně, já jsem tak hloupý, že musím klást tak hloupé […]
Existuje něco jako univerzální návod (na cokoliv)? Dá se vůbec něco nějak univerzálně vysvětlit, aby to každý — ale opravdu každý mohl pochopit? Někdy stačí pohroužit se do tzv. jednoduchého návodu na sestavení toho či onoho z nějakého obchodního řetězce a člověk začne mít pochybnosti. Pochybnosti o sobě, svém vlastním IQ (což nezřídka sklouzne k pochybnostem o IQ výrobců či autorů manuálu), o míře své […]
„Jsi dnes v deníku Metro s nějakým vypadlým prsem,“ informoval mne hned po ránu známý. Člověk se ještě ani neprobudí, a tohle čte. Byla to zkratkovitá zpráva o zkratkovitém článku a z dalších reakcí se můj pocit o našem životě ve zkratkách prohlubuje. Proč máme takovou potřebu vždycky všechno redukovat na ano/ne, dobré/špatné, líbí/nelíbí? Titulek článku Svatební trapasy: „Vypadlo mi prso“ a pak zmíněný příběh […]
Na místě svatby v den D a hodinu H hledám někoho, kdo by mi podal upřesňující informace. Marně, po koordinátorovi ani vidu ani slechu. A tak sháním ženicha. „Je v knihovně,“ někdo mi radí. „To si tam určitě čte na uklidněnou?“ vtipkuji a nedochází mi, jak blízko jsem pravdy, která je však ještě zajímavější. „Dobrý den, hledám ženicha, prý je tady?“ Rozhlížím […]
„Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen; stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou,“ řekl Avicenna. Je to zajímavá myšlenka! A je to i zajímavé přirovnání. Člověk je opravdu v mnohém podoben řece. Jeho život počíná jako malý pramínek; tak jako pramínek řeky prýští odněkud ze skalní průrvy, z hlubin země nebo je […]
Člověk a Bůh, to je dvojice slov, která jsou spolu nerozlučně spjatá už od pradávna. Co by byl člověk bez toho, co označuje za svého Boha? Bůh člověku dodává sílu, naději, radost, rozkoš, když je člověk schopný vnímat Boží přítomnost. Ideál Boha člověka odedávna vede pustinami zmaru, poskytuje mu světlo ve tmě, cíl cesty v mlze. Člověk je za to […]
Jednou jsem byl v parku na procházce se svou kamarádkou Pavlou a zrovna jsem se nacházel v rozmrzelé náladě. Nepamatuji se už, co mě tenkrát trápilo nebo čím jsem se v mysli zaobíral, ale v mojí mysli bylo šero a nehybno, zrovna jako v krajině kolem nás. Byl podzim, byl to takový ten sychravý, ubrečený den, kdy od rána poprchávalo, […]
Jeden můj známý zásadně nejí špenát. Proč? Když byl v mateřské školce, nechutnal mu. Od té doby jej už nejedl, tedy více než 50 let. Zeptáte se ho jestli by ho nechtěl aspoň ochutnat, protože třeba se mu přece jen za těch padesát let mohl změnit apetýt, ale kdeže. Špenát je nechutný, odporný, a ještě ke všemu je vinen tím, […]
Stalo se to jednomu soudci v padesátých letech. Přišla za ním tajná policie, že prý si všimli, že dává malé tresty v politických případech. Dají mu prý ještě jednu šanci: odsoudit politického vězně za vlastizradu trestem smrti. Když prý to neudělá, nejen že ten vězeň bude pak odsouzen někým jiným, ale i soudce sám bude obviněn a jeho rodina bude […]
Budu vám vyprávět pohádku. No není to vlastně ani tak pohádka, jako spíš sen o pohádce. Tak vám tedy budu vyprávět o snu, který je pohádkový. Je to takové filozofování… A tak asi ne pro každého. Ale zkuste si najít chvíli, nechat toho surfování, a zamyslet se nad tím, co v našem životě je skutečností, co je naší představou a […]