Jsou lidé, kteří jsou nejšťastnější doma a cestování je nijak moc neláká. Snad sem tam nějaký ten výletík, rodinná dovolená. Ale co ti, kdo rádi vyrazí za hranice všedních dnů, za hranice okresu, státu či kontinentu? Taky mezi ně patřím, cestování je mi synonymem poznávání. A teď máme všichni zaracha! A můžeme si o tom nechat leda zdát. – Zrovna […]
Tento text se může v situace, ve které jsme, jevit lehce či vážněji jako morbidní. Leč pravda je, že vznikal delší čas. Ve skutečnosti jsem o tomto tématu uvažoval už v době, kdy virová hrozba se nejevila hrozivě. Je to ale tak — jen málokdo se ocitne v situaci, kdy s jistotou ví, kdy zemře a málokdo se ocitne v […]
Možná čas vůbec neexistuje. Možná že všechno se prostě děje teď.V jednom velkém, bezkonečném teď.Kdo ví? A tak se v mezičase mezi časemplahočíme sem, tam, a tam, a sem. Narození, dospívání, dospělost, stáří, smrt. Do této stále opakované formy každému z nás Život servíruje minuty, hodiny, dny, měsíce, roky a etapy našeho vlastního života. „Nalož si s tím, jak umíš,“ […]
Tuhle se vyjádřil nejmenovaný účastník nejmenované akce, kde jsem se nejmenovaně vyjadřoval k nejmenovanému tématu. A řekl něco jako toto: „Bylo to dobré — zajímavé, vtipné, podnětné. Ale bylo to divné v tom, že [on] vlastně neřekl žádný závěr. Řekl víc otázek než odpovědí.“ Překvapilo mne to. Překvapilo mne to mile. Vlastně to beru jako hodnocení za jedna. Proč? Protože […]
Byl kdy v mém životě den, kdy bych se nic nenaučil, z ničeho nepoučil? Pokud byl, pak jej lituji. Ano, opravdu bych takového dne litoval. Může to být třeba i sebemenší věc, třeba připomenutí si nějaké samozřejmé a všední pravdy, ale pro život člověka je zcela zásadní směřování, vývoj duševní i duchovní, a to bez průběžné reflexe a učení, tedy […]
„Co dělat, abych si zlepšil život? No pořídit si (tohle), (tamto) a taky (tohleto).“ Jak často máme dojem, že zlepšení našeho života nastane tím, že si něco koupíme? Když ale máme někoho opravdu rádi, co mu přejeme? Zpravidla ne hmotné věci, ale něco jako štěstí, zdraví, úspěch v rodinném životě, práci a tak vůbec. No a protože sebe máme rádi […]
Správněji by bylo „Mám to na háčku,“ protože tak to opravdu bylo. Prstýnky pověšené na háčku, který visel z rybářského prutu. Jinak bylo všechno takříkajíc podle standardního protokolu – pár slov o životě, manželský slib, polibek, a tak dále. Akorát ty prstýnky visely na háčku. Ale smysl to dávalo, a dokonalý! Protože pokud máte vztah k řece a krajině, chatě […]
„Moje drahá, otiskněme se na věčnou památku zde do válce.“ Ano, zní to naprosto podivně. Kdo je při smyslech, zdvihne obočí a uváží vytočení čísla na záchrannou psychiatrickou ambulanci. A přece to dává smysl! Při svatebním obřadu není problém podlehnout svatebním klišé – naopak je problém se z nich vymanit. A tak když někdo v rámci uvažování o smysluplnosti událostí, […]
Tuto krásnou fotografii jsem pořídil v jednom nejmenovaném kostele v jednom nejmenovaném městě. Proč? Protože mi přišla nádherně absurdní. Nařízení, vyhlášky, zákazy a příkazy, a to nemluvě o „dobrých radách“, kolik je toho všeho kolem nás! Nemusí být někdy snadné udržet si v sobě ten tolik potřebný pocit svobody! Aby byl člověk skutečně svobodný, musí dobře rozlišovat, a musí se […]
Jsou věci, které se jeví jako podivné, nesmyslné, absurdní a směšné. Jsou takové, nebo jen nevidíme jejich vnitřní smysl? Anebo nejevíme se absurdní a směšní my sami ve svém úsilí? Jak je to dlouho, co se děti (ale i dospělí) bavily točením točítka zvaného spinner? Krátce předtím zase vládla vlna gumičkování. A ještě dříve Rubikova kostka, céčka, ježek v kleci […]
Už jste to někdy zažili? Chtěli jste něco říct, něco udělat a v tom se objevil někdo druhý, kdo jako parní válec zmařil vaši snahu. Přesně to se mi vybavilo, když jsem potkal strom, který je na vložené fotce. Nějaký „parní válec“ do něj rezavými hřeby vtloukl svůj výkřik. Ale jak se říká, všeho do času… A totéž ukazuje ten […]
Kdybych měl spočítat, kolikrát za život jsem pracoval se štětkou, nespočítal bych to. Malování bytů svých i známých, těžko bylo by se dopočítat. Držet štětku v ruce, na tom není nic zvláštího, pokud člověk je tomu uvyklý. Ovšem jsme navyknutí pojímat tu práci tak, že štětka nebo štětec jsou nástrojem k vytvoření díla, ať už je to výmalba stěny, nátěr […]
Je to jeden z nejzásadnějších konceptů lidského rozlišování. Nad paradoxem těch dvou rovin vnímání bádali filozofové odedávna, zamýšlíme se nad ním (anebo to bereme intuitivně), když volíme své přátele nebo (tím spíš) svého životního partnera. Tuhle jsem byl ve zcela banální situaci osloven pohledem na nákupní vozík, a tu jakoby mi hlas připomněl – i to je dobrá metafora pro […]
„A naše Země se fakt otáčí?“ zeptal se mne jeden malý chlapec, když listoval nějakým časopisem, „to přece nejde, když na ní stojíme.“ Točí se? Aneb ostře nabitá otázka. Kniha krátkých úvah o nekončící lidské touze po poznávání, vědění a přicházení věcem na kloub. Každá otázka, ať již naivně dětská, nebo položená třeba před začátkem zásadního vědeckého výzkumu, je podle autora […]
Co je vulgární, co je normální, a co je posvátné? Pro různé lidi jsou to různé věci, stejně tak pro různé kultury. A dobře je to vidět na vtipech. Třeba tu situaci znáte – zazní vtip, pár lidí se popadá za břicho, někdo se tváří kysele a jiný se červená jako ředkvička. Někdy se to ale v člověku pere, když […]
Ano, do svatby se dá investovat mnoho jak energie a úsilí, tak i peněz. Dává to smysl, vždyť přece chcete svou úžasnou a jedinečnou událost oslavit spolu s přáteli a blízkými, že? A pokud to chcete udělat důstojně a se vším komfortem, něco to stojí. Na druhé straně co je vlastně samotným vnitřním smyslem svatby, která je prakticky „jen“ milníkem […]
To si tak jdete českým venkovem, užíváte si klidu a pohody, čistého vzduchu a sluníčka. Myšlenky lehce poletují – a tu narazíte na kontejner. Jasně, kontejnery jsou dnes všudypřítomné, recyklujeme, co se dá. Ale tenhle kontejner překvapí. A zneklidňuje myšlenky. Když přebývá popel z urny, sem s ním. Nebožtík se nevejde do rakve? Sem s přebývajícími končetinami. K hrobu se […]
Všechno je podmíněno něčím, někým, nějak. Řeklo by se, že svatba je daný obřad, ve kterém se toho moc nemůže odehrát – tedy z pohledu oddávajícího! Protože od něj se očekává ta takzvaná „řeč“ (čili čtený text, na který venkoncem nikdo stejně není moc zvědavý), takže pohoda. Ale holenku, když mluvíte spatra a stavíte svou promluvu ke snoubencům na prožitku […]
Je až příliš snadné žít ze dne na den, řešit vše, co patří k banální a každodenní rutině, a při tom všem se sytit „novinkami“, kterými nás krmí média. Jsme pak v obraze, jak se říká.
„Zrovna jsem se vrátil z chalupy, tak co je tady nového?“
Takový dotaz nikoho nepřekvapí, přece každý, kdo se vrací z chalupy se cítí tak trochu odtržený od reality svého běžného života a chce vědět, co se za těch pár dní změnilo. Jenže mně tu otázku položil známý, kterého jsem neviděl tři roky.
„Nazdar, člověče, tebe jsem už neviděl celou věčnost! Když jsme se potkali minule, tak jsi na chalupu zrovna odjížděl!“
„Jo, to je fakt,“ povídá on, a představ si, že jsem na chalupě celou tu dobu byl!“
Bydlet tři roky na chalupě, to se opět nemusí někomu jevit jako něco zvláštního. Ale ten můj známý má chalupu, anebo spíš pastoušku, někde na horách v hraničním pásmu, kde nejen že lišky dávají dobrou noc, ale nemá tam ani elektřinu, plyn, kanalizaci, vodovod, televizi ani rádio.
„Tak se mi to povedlo, představ si,“ povídá rozzářeně, a já si vybavuji náš dávný rozhovor o jeho vzoru zvaném Thoreau – rebel od Waldenu. Stejně jako Thoreau se můj známý toužil osvobodit od všech pout a lákadel lidské společnosti, dokázat sám sobě, druhým i světu, že lze žít prostě, nezávisle, bez peněz a bezpečí civilizace, a šťastně a radostně si užívat plným doušky života – což se leckomu dnes může zdát jako protiklad.
„Náhodou tenkrát, když jsme se potkali naposled, jsem na chalupu odjížděl, a dnes se z ní zrovna vracím. Za ty tři roky jsem viděl jen pár jiných lidiček a přiznám se, že se mi ani nějak moc vlastně vracet nechce. Tak co je tady nového?“
Co mu mám vyprávět dřív?
Tři roky života… Kolik se toho změnilo kolem, a co z toho stojí za to, abych se to snažil vyprávět? A co je opravdu podstatné?
Takhle to bylo – před časem tvého narození vesmír zajásal: Sláva, narodí se . . . . . (sem patří doplnit tvé jméno), a to je skvělý důvod k oslavě! Tak slavte, hvězdy; slav, Slunce; slavte, stromy a mraky a řeky; slavte, lidé! A lidé ve tvém okolí slavili tvé narození (podle toho, jak to dokázali vnímat a ocenit). Ano, […]