Kdybych měl spočítat, kolikrát za život jsem pracoval se štětkou, nespočítal bych to. Malování bytů svých i známých, těžko bylo by se dopočítat. Držet štětku v ruce, na tom není nic zvláštího, pokud člověk je tomu uvyklý. Ovšem jsme navyknutí pojímat tu práci tak, že štětka nebo štětec jsou nástrojem k vytvoření díla, ať už je to výmalba stěny, nátěr […]
Je to jeden z nejzásadnějších konceptů lidského rozlišování. Nad paradoxem těch dvou rovin vnímání bádali filozofové odedávna, zamýšlíme se nad ním (anebo to bereme intuitivně), když volíme své přátele nebo (tím spíš) svého životního partnera. Tuhle jsem byl ve zcela banální situaci osloven pohledem na nákupní vozík, a tu jakoby mi hlas připomněl – i to je dobrá metafora pro […]
Co je vulgární, co je normální, a co je posvátné? Pro různé lidi jsou to různé věci, stejně tak pro různé kultury. A dobře je to vidět na vtipech. Třeba tu situaci znáte – zazní vtip, pár lidí se popadá za břicho, někdo se tváří kysele a jiný se červená jako ředkvička. Někdy se to ale v člověku pere, když […]
To si tak jdete českým venkovem, užíváte si klidu a pohody, čistého vzduchu a sluníčka. Myšlenky lehce poletují – a tu narazíte na kontejner. Jasně, kontejnery jsou dnes všudypřítomné, recyklujeme, co se dá. Ale tenhle kontejner překvapí. A zneklidňuje myšlenky. Když přebývá popel z urny, sem s ním. Nebožtík se nevejde do rakve? Sem s přebývajícími končetinami. K hrobu se […]
Je až příliš snadné žít ze dne na den, řešit vše, co patří k banální a každodenní rutině, a při tom všem se sytit „novinkami“, kterými nás krmí média. Jsme pak v obraze, jak se říká.
„Zrovna jsem se vrátil z chalupy, tak co je tady nového?“
Takový dotaz nikoho nepřekvapí, přece každý, kdo se vrací z chalupy se cítí tak trochu odtržený od reality svého běžného života a chce vědět, co se za těch pár dní změnilo. Jenže mně tu otázku položil známý, kterého jsem neviděl tři roky.
„Nazdar, člověče, tebe jsem už neviděl celou věčnost! Když jsme se potkali minule, tak jsi na chalupu zrovna odjížděl!“
„Jo, to je fakt,“ povídá on, a představ si, že jsem na chalupě celou tu dobu byl!“
Bydlet tři roky na chalupě, to se opět nemusí někomu jevit jako něco zvláštního. Ale ten můj známý má chalupu, anebo spíš pastoušku, někde na horách v hraničním pásmu, kde nejen že lišky dávají dobrou noc, ale nemá tam ani elektřinu, plyn, kanalizaci, vodovod, televizi ani rádio.
„Tak se mi to povedlo, představ si,“ povídá rozzářeně, a já si vybavuji náš dávný rozhovor o jeho vzoru zvaném Thoreau – rebel od Waldenu. Stejně jako Thoreau se můj známý toužil osvobodit od všech pout a lákadel lidské společnosti, dokázat sám sobě, druhým i světu, že lze žít prostě, nezávisle, bez peněz a bezpečí civilizace, a šťastně a radostně si užívat plným doušky života – což se leckomu dnes může zdát jako protiklad.
„Náhodou tenkrát, když jsme se potkali naposled, jsem na chalupu odjížděl, a dnes se z ní zrovna vracím. Za ty tři roky jsem viděl jen pár jiných lidiček a přiznám se, že se mi ani nějak moc vlastně vracet nechce. Tak co je tady nového?“
Co mu mám vyprávět dřív?
Tři roky života… Kolik se toho změnilo kolem, a co z toho stojí za to, abych se to snažil vyprávět? A co je opravdu podstatné?
Takhle to bylo – před časem tvého narození vesmír zajásal: Sláva, narodí se . . . . . (sem patří doplnit tvé jméno), a to je skvělý důvod k oslavě! Tak slavte, hvězdy; slav, Slunce; slavte, stromy a mraky a řeky; slavte, lidé! A lidé ve tvém okolí slavili tvé narození (podle toho, jak to dokázali vnímat a ocenit). Ano, […]
Kolik filozofů, myslitelů, učenců, badatelů, ale tím spíš i nejobyčejnějších lidí se tou otázkou zabývalo, podle směru jejich vzdělání, úrovně osobního rozhledu, duševní a duchovní orientace? Řekl bych, že počet těch, kteří se tou otázkou zaobírali, je přímo úměrný počtu lidí na naší malé modré planetě napříč věky. Protože může být pro člověka něco důležitějšího, než svoboda? Protože i takové […]
Boty. Ty máme každý. Jsou mezi nimi rozdíly, stejně jako jsou rozdíly mezi námi. Je to samozřejmost, ale zajímavá, když se nad ní zamyslíme hlouběji. A když si uvědomíme, že druzí to mohou vnímat třeba úplně jinak. „Tak si představ, včera jsem měla to rande!“ povídá děvče děvčeti ve frontě přede mnou takovým hlasem, který jsem nemohl neslyšet. „No a […]
Je to přirozené, dělat si názory na věci a události kolem nás, a stejně tak přirozené je mít názory na jiné lidi. Někdy pro kritiku nejdeme daleko, jindy si názor vytváříme pomalu, protože nějaký čas nevíme, co si vlastně o kom nebo o čem myslet. Někdo má ale názor zcela jasný, prostě druhé prohlédne, briskně vyhodnotí a zařadí do příslušné […]
Když učíte dítě anglicky, můžete se ocitnout v těžké situaci, jako například když máte vysvětlit, proč toto: „Come back!“ neznamená toto: „Come, bag!“ Ty nevinné oči zkoumající, jestli jsem se náhodou nezbláznil, když chci, aby se taška vrátila zpátky, to se nezapomene…
Každý máme nějaký pohled na otázku bohů, Boha, zkrátka vyšší autority nad člověkem. Můžete v Boha a bohy věřit nebo nevěřit, ale venkoncem na tom nezáleží ani tak moc, jako záleží na tom, jak chápete svou vlastní odpovědnost — vůči sobě, lidem kolem, světu, přírodě atd. Následující metaforický příběh docela výstižně a vtipně právě tohle ilustruje. Autor je neznámý, ale […]
Někdy mám pocit, že jsem ufon. A to zejména když se nedejbože připletu někde na internetu do nějakého diskuzního fóra. Kde to jsem? S jakými lidmi to sdílím tuto zem? Nebudu teď zatěžovat kyberprostor příklady, kdo tyto řádky čtete, určitě víte dobře, o čem mluvím, a o příklady diskuzí na diskuzních fórech není nouze. Před časem se mi stala taková […]
Kdysi, to mi bylo asi patnáct let, jsme se bavili s kamarádem co bychom udělali, kdybychom dostali milion korun. Nevím už co jsem řekl já, ale za to si dobře pamatuji slova mého kamaráda. Napřed vyjmenoval věci, které by si pořídil, a pak dodal: „Ale ze všeho nejdřív bych kouupil vagón housek a poslal je do Kambodži.“ V Kambodži tenkrát […]
Na toulkách Baťovým kanálem jsem v přístavu Napajedlích spatřil tuto pamětní desku. Zaujalo mne to heslovité „občan Napajedel a zachránce tonoucích“. Dopátral jsem se pak, že Emil Spiro (1897-1942) byl místním povozníkem, který bydlel poblíž brodu přes řeku Moravu a zachránil desítky lidí před utonutím, zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Jeho život byl určitě plný různých dobrodružství, zážitků a zkušeností, […]
„Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí,“ říká Matouš a myslí to vážně. Nedávno při cestě za unitáři do Zvolena mi oko padlo na tuhle ptačí rodinku. Co to sděluje, co to vyjadřuje? Paradoxní soulad přírody a moderního světa. Anebo „vy, lidé, si dělejte co chcete; my, ptačí rodinka, děláme taky […]
Může se to snadno stát – ocitneme se v situaci, kdy máme takříkajíc polní podmínky a musíme improvizovat. Platí to doslovně i jako metafora. Tuhle mi oko padlo na spáče, který si na lavičce z nedostatku prachového polštáře hlavu podložil vychlazeným Bráníkem. Jasně, pokud mu to vyhovuje a spí se mu tak líp, ať si to užije a dobře se […]
Každý máme sousedy – to znamená ty, kteří sdílí hranice našeho prostoru, ať už se jedná o hranice fyzické, psychologické či jiné. A tito sousedé pak mají pochopitelně i vliv na to, jak se nám v našem vlastním prostoru žije. Tento výrok jsem spatřil na jednom dvorku, a stačilo mi to, abych si udělal obrázek o místních sousedských vztazích. Je […]
„Na třetí nástupiště přijede vlak vyšší kvality z Prahy do Domažlic.“ Často slýchám na nádraží tuto větu o vlaku vyšší kvality. Zajímavé je, že v hlášení různých vlaků chybí protiklad, tedy vlak nižší kvality. Znělo by to divně. Je to ale vlastně velmi podnětné přirovnání. Tak mne napadá – jaké kvality je náš život? Tvůj i můj? Řekli bychom, že […]
Tohle je příběh o pánovi pojídajícím pizzu. Kapka v něm samozřejmě musí hrát roli, když už se nalézá v názvu, a jedná se skutečně o kapku poslední. Pán stál na zastávce tramvaje a jedl pizzu, ale jedl ji podivně. Stál zahloubaný, zíral do prázdna skrze dílek pizzy v ubrousku, nekonečně žvýkal. Zjevně se v zahloubání zapomněl, protože skutečně jen stál […]
8:05 Sedím v nacpaném vlaku – sedí tam početná skupina dětí školkového věku. Povídají si, skotačí. Některým spolucestujícím, kteří by asi rádi pospávali, jejich přítomnost moc nevyhovuje. Dívám se po těch dětech a říkám si: „Život je posvátný.“ 13:00 LDNka, na návštěvě u jedné paní před smrtí. Trpí těžkou demencí a jen s velkou námahou mne poznává, když se snaží […]