Jsou věci, které dávají smysl. A jsou věci, které smysl nedávají. Jsou lidé, kteří jsou krásní, a jsou lidé, kteří jsou opakem. Může moudrý člověk vysvětlit pitomcovi, že se chová jako pitomec? Může to zkusit. A měl by. Ale měl by si být vědom toho, že v očích pitomce je pitomec on. Vystoupil jsem z vlaku metra na stanici v […]
Smích patří k běžným lidským projevům. Je nám něco k smíchu, tak se smějeme. Na tom není nic divného. Jenže smích patří na místa, kde si dovolíme smát se, že? Šel jsem po ulici a naproti přes ulici jsem viděl mladou paní. Chovala se nápadně – smála se. To většinou lidé na ulicích nedělají, když jdou sami. Jiná je to […]
Není toho v naší zemi moc, co by obohacovalo multikulturní rozměr života nás, občanů. Oproti leckterým jiným zemím jsme pořád izolovaní, do sebe uzavřený národ. Snad i pro to jsem vděčný za každou příležitost, která přinese záblesk jiného uvažování, jiných standardů chování a přístupu k životu. Tuhle jsem zrovna byl svědkem velmi zajímavého dialogu v jedné čínské restauraci, kde si […]
Je snadné, jak se říká, pro les nevidět stromy. V tomhle případě pro stromy nevidět kořeny. Ale když už jsem byl v lese a díky lesu viděl stromy, a díky stromu viděl kořeny, tak jsem se nemohl nezastavit. Koukal jsem dlouho na ty kořeny. Panejo, tuhle vitalitu, tohle odhodlání bych taky chtěl mít! Navzdory čemukoliv, co podemílá, prostě pevně stát […]
Sedíte na lodičce, pádlujete, pořád víc a víc, a máte dojem, že krajina kolem je tak nějak pořád stejná. Prostě se nic nemění. Prostě vaše úsilí nikam nevede. Pak si uvědomíte, že pádlujete marně. A teď co? Je to chyba lodičky, špatná pádla, málo síly do pádlování? Nebo za to může ten blbec, kterého nemáte rádi? Nebo čím to vlastně […]
To jsme se takhle s přáteli vydali na dlouhou cestu do Anglie. Měla to být naopak cesta krátká, ale po doletu do Londýna bylo třeba zvládnout pět přestupů a nakonec následovaly ještě dva kilometry pěšmo až do hotelu vprostřed polí. Když jsme vyrazili na prochajdu po okolí, v malé vísce jsme objevili ještě menší kostelíček. Byl takový – starobylý, důstojný. […]
Hodně se teď toho namluví o válce na Ukrajině. Konspirátor mi briskně vytkne, abych se držel orwellowského newspeaku, a proč ne, takže znovu: hodně se toho teď namluví o speciální operaci. Nezáleží ale na tom, jestli hrušce říkáme hruška nebo jablko, pořád to chutná stejně. V tomto případě děsivě, odporně. Tahle „speciální operace“ je nádorem vyhřezlé nelidskosti. Hruška nebo jablko? […]
Tuhle v našem domě bylo na nástěnce oznámení, že lidem z vedlejšího paneláku vadí, jak se nemůžeme shodnout s jednou partají u nás, a proto zabírají jejich byty. A aby byl klid, tak zaberou rovnou i byty všech našich nájemníků. Naší samosprávě se to nelíbilo, ale ti sousedé prostě vylomili zámek a začali byty zabírat. Prý ale můžeme pokojně odejít, […]
Dorazila doručovací služba. „Máte tu balík!“ Marně vzpomínám, co jsem to mohl objednat. Je to opravdu pro mne? Tak se rovnou ptám: „Je to na dobírku?“ „Nene, je to už hrazené, a podívejte se, je to na vás,“ uklidňuje mne doručovatel a ukazuje mi doručenku, kde stojí mé jméno i adresa. Koukám na odesílatele, nějaký Pierre z Francie. „Ale já […]
„Jak se říká anglicky to divné nářadí?“„Jaké divné nářadí?“„No ten, – něco jako řidič šroubů?“„Aha, screwdriver.“„Kde ty lidi přišli na tak blbý název?„Nevím.“„A může se říct driver of screw?“„Ne.“„Ty sou tak pitomí.“„Ale no tak, každý jazyk má své.“„Pořád lepší šroubovák než lítající máslo (butterfly).“
Dobíhám vlak, který má odjezd v 18:39. Když se s jazykem na vestě ocitnu na nástupišti v 18:39, vlak vidět není, byť cedule jeho přítomnost hlásá. (Ve které části 39. minuty má odjezd?) Další spoj je z technických důvodů zrušen (nějaké auto prý někde porazilo nějaký sloup). Další spoj má jet v 19:29. Čekám tedy. V 19:20 se z amplionu […]
V naší kultuře je běžné (oproti třeba Asii) sedět na židli. Židle jsou různého druhu, ale jejich rozmanitost podmíněná účelem nás nepřekvapuje. A sedáme si na židli třeba ráno doma u snídaně, pak v práci u pracovního stolu, v jídelně u oběda, v tramvaji cestou domů (jasně, ta sedačka je taky židle). Když se stavíme „na jedno“, tak zase jiná […]
Už se vám to taky určitě stalo: koupili jste si nějaký výrobek a zkoušeli jste odstranit nálepku. Ale nebylo to snadné, a tak ta snaha po sobě zanechala lepivý nános nebo dokonce poškrábaný povrch. Ono je to podobné i s nálepkami, které dáváme druhým nebo které přisuzují lidé nám, které se pak mohou stát vlastně předsudky. Někdo se může i […]
Obyčejné slovo, a co všechno v něm může být skryto. Třeba obyčejné slovo, které vyjadřuje něco naprosto neobyčejného? Co slovo „zázrak“? Anebo „štěstí“, „pochopení“, „úžas“ – a mohli bychom jmenovat spoustu dalších, která vyjadřují výjimečnost, nevšednost, podivuhodnost. Potřebujeme ta slova, využíváme je k povznesení všednosti do nevšednosti, obyčejnosti do nadobyčejnosti. Ale moment. Cožpak je všednost natolik všední, a obyčejnost natolik […]
Zaslechl jsem jednoho průvodčího po službě, když se nad půllitrem bavil s kolegou posunovačem: „Když způsobím zpoždění vlaku, ovlivňuju stovky cestujících. Jsem vlastně takovej polobůh. Někdy to odbavení ve stanici o pár vteřin nebo dokonce minut opozdím, jindy zase naopak urychlím, takže vlak odjede dřív.“ Posunovač na to uznale kýval, zjevně mu vrtalo hlavou jak by taky mohl ovlivnit chod […]
Když žába skočí do horké vody, prý z ní hned vyskočí. Když skočí do studené vody, a tu vodu pak ohříváte, prý si toho nevšimne a uvaří se. To říká známé podobenství. Čím se člověk liší od žáby? Kdyby někdo před pár měsíci tvrdil, že v dubnu budou zavřené školy, restaurace a divadla, že lidé budou mít zákaz vycházení, a […]
Jsou lidé, kteří jsou nejšťastnější doma a cestování je nijak moc neláká. Snad sem tam nějaký ten výletík, rodinná dovolená. Ale co ti, kdo rádi vyrazí za hranice všedních dnů, za hranice okresu, státu či kontinentu? Taky mezi ně patřím, cestování je mi synonymem poznávání. A teď máme všichni zaracha! A můžeme si o tom nechat leda zdát. – Zrovna […]
Tento text se může v situace, ve které jsme, jevit lehce či vážněji jako morbidní. Leč pravda je, že vznikal delší čas. Ve skutečnosti jsem o tomto tématu uvažoval už v době, kdy virová hrozba se nejevila hrozivě. Je to ale tak — jen málokdo se ocitne v situaci, kdy s jistotou ví, kdy zemře a málokdo se ocitne v […]
Tuhle se vyjádřil nejmenovaný účastník nejmenované akce, kde jsem se nejmenovaně vyjadřoval k nejmenovanému tématu. A řekl něco jako toto: „Bylo to dobré — zajímavé, vtipné, podnětné. Ale bylo to divné v tom, že [on] vlastně neřekl žádný závěr. Řekl víc otázek než odpovědí.“ Překvapilo mne to. Překvapilo mne to mile. Vlastně to beru jako hodnocení za jedna. Proč? Protože […]
Byl kdy v mém životě den, kdy bych se nic nenaučil, z ničeho nepoučil? Pokud byl, pak jej lituji. Ano, opravdu bych takového dne litoval. Může to být třeba i sebemenší věc, třeba připomenutí si nějaké samozřejmé a všední pravdy, ale pro život člověka je zcela zásadní směřování, vývoj duševní i duchovní, a to bez průběžné reflexe a učení, tedy […]