V naší kultuře je běžné (oproti třeba Asii) sedět na židli. Židle jsou různého druhu, ale jejich rozmanitost podmíněná účelem nás nepřekvapuje. A sedáme si na židli třeba ráno doma u snídaně, pak v práci u pracovního stolu, v jídelně u oběda, v tramvaji cestou domů (jasně, ta sedačka je taky židle). Když se stavíme „na jedno“, tak zase jiná židle… Kolik těch židlí za den vystřídáme?
Úsloví „sedět na více židlích“ se týká společenských rolí či pozic odpovědnosti a výkonné moci. I to je samozřejmě ke zvážení, protože udělat si sem tam rekapitulaci, jestli těch židlí není až příliš, rozhodně jen klidu duše prospěje.
Když jsem přišel do tohoto místa na fotce, trklo mne to. Ty židle jsou vyrovnány v pozicích, ve kterých by se normálně neobjevily a ani by tak nebyly uskladněny. Nabývají jiného rozměru, mají nové poselství, které říká a které se provokativně táže: jak jsi na tom se svými židlemi, na kolika židlích sedíš? A ano, táže se provokativně, protože na tyhle židle si nesedneš. (Já to zkusil a fakt to nejde)