Smích patří k běžným lidským projevům. Je nám něco k smíchu, tak se smějeme. Na tom není nic divného. Jenže smích patří na místa, kde si dovolíme smát se, že? Šel jsem po ulici a naproti přes ulici jsem viděl mladou paní. Chovala se nápadně – smála se. To většinou lidé na ulicích nedělají, když jdou sami. Jiná je to […]
Jsou věci, které dávají smysl. A jsou věci, které smysl nedávají. Jsou lidé, kteří jsou krásní, a jsou lidé, kteří jsou opakem. Může moudrý člověk vysvětlit pitomcovi, že se chová jako pitomec? Může to zkusit. A měl by. Ale měl by si být vědom toho, že v očích pitomce je pitomec on. Vystoupil jsem z vlaku metra na stanici v […]
Měla to být obyčejná svatba. Ovšem to je pojem, pod kterým si každý může představit něco docela jiného. Jde o to jaké máme očekávání, výchozí předpoklady, finanční možnosti, a když bereme v potaz všechny souvislosti, včetně třeba otázky jak se vyvarovat toho, aby se někdo z příbuzných neurazil nebo nebyl zklamaný, můžeme se ocitnout přímo ve veletočích představ. A tím […]
Jak tak čekám v pneuservisu na výměnu pneumatik, koukám na auto a zmocní se mne divný pocit. Pocit bezmoci, bezvládnosti. Tedy ne že bych se tak cítil já, ale to auto bez kol tím pocitem jaksi rezonuje, a přináší vzpomínku na jednoho mladíka, který vykládal, jak nemá proč žít. Tak nějak už ho prý všechno omrzelo, dostatečně rozkryl souvislosti, které […]
Byl to krásný nápad. Protože se seznámili na tramvajové zastávce a tramvaj se jim i jinými způsoby zdála osudová, chtěli mít svatbu v tramvaji. Napřed se nápad zdál bláznivý, ale vyšlo to. Dopravní podnik přislíbil speciální párty vůz, domluvila se přesná trasa, vymyslelo se uspořádání obřadu, ozvučení a spousta dalších detailů, a tak se všechno zdálo být na dobré cestě. […]
„Dala jsem mu k narozeninám svíčku a řekla jsem mu – hele má výhodu, že nemusíš zapalovat svíčky na dortu, kterej stejně nemáš. Tuhle svíčku si můžeš zapálit a pak hned sfouknout, a při tom si můžeš přát, co chceš.“ Tohle jsem neúmyslně zaslechl v tramvaji. Bylo to něco jako dárek pro chudé? Neřekl bych. Svědčí to o určitých prioritách, […]
Když psovi hodíte klacek, je schopen předvídat směr, kterým klacek poletí a kam až dopadne. Ale když mu ukážete, kam má běžet, pokud už není vycvičen, nedívá se směrem, kterým ukazujete, ale dívá se na váš prst. Když nalijete kočce do misky čerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a váš prst. Nedochází […]
Toto není moje dílo, našel jsem na internetu více verzí, ale bohužel původního autora nikoliv. Ale připadne mi to vtipné. Svým způsobem moudré, to když se nad tím čtenář zamyslí. No a právě, kdo z nás bychom občas (aspoň občas) nepodléhali stereotypnímu myšlení? To přesně se tady řeší: Dobrý den, loni jsem provedl upgrade Přítelkyně 1.0 na verzi Manželka 1.0 […]
Rozlišování, rozlišování, rozlišování. „Nechtěj po mně, abych považoval hromádku hnoje za pravdu evangelia!“ praví se kdesi v seriálu Akta X. Kdo to neumí, má problém. Sedí mladý muž v trávě, v levé ruce má rohlík a v pravé kámen. Zjevně je duchem nepřítomný, zahloubaný do nějakého důležitého problému. Kouká se kolem, ale nevnímá. Pak polkne, pohne pravou rukou a míří […]
V naší postmoderní době může znít pateticky, když někdo označí nějaké úsilí za posvátné. Zavání to čímsi náboženským, a to se nenosí. Ale přece se dá, ale nejen to, je i velmi ozdravující označovat určité činnosti za posvátné. Asi každý jsme se někdy v životě cítili jako Sisyfos, když jsme tlačili a táhli, dřeli se a namáhali, měli ty nejlepší […]
Z praktických důvodů se svatebnímu obřadu dává formát s daným začátkem a koncem v rozmezí maximálně několika desítek minut. Lze to ovšem pojmout i zcela jinak. Co třeba svatba jako odpolední výlet do lesa? S piknikem, zastávkami k rozjímání nad tím, co vám připadne důležité, atd. Mrkněte na video, to je lepší než tisíc slov!
„Při obřadu bychom chtěli říct ne místo ano.“ Ten požadavek mne překvapil, protože jak je zvykem, při svatebním obřadu si snoubenci zpravidla říkají ano, když dojde na manželský slib. Je sice možno vyslovit slova slibu nebo je opakovat, čímž pak není třeba žádné ano už říkat, když je de facto vyjádřeno vysloveným slibem, ale stejně hodně lidí chce to ano […]
„Tak milí snoubenci, to mám radost, že chcete být manželi a dokonce rodiči, a samozřejmě vám rád udělám svatbu. Předložte mi prosím své manželské průkazy.“ To by se asi mnozí srdečně zasmáli, kdyby po nich oddávající chtěl takovou věc. A přitom v tom je určitá logika, jen si to přiznejme! Manželský průkaz by dokladoval dostatečné vzdělání a duševní připravenost na úskalí […]
V knize je v kapitole Těm, kdo mají svatbu za sebou, spíše letmo naznačeno téma rozvodu. Rozvod je dříve či později nastupující realitou pro cca 50 procent těch, kdo do manželství vstupují. Myslím na to vždy, když vidím shovívavý úsměv na rtech snoubenců, když přijde řeč na otázku „Proč se máte rádi“. Jasně, já jsem tak hloupý, že musím klást tak hloupé […]
Existuje něco jako univerzální návod (na cokoliv)? Dá se vůbec něco nějak univerzálně vysvětlit, aby to každý — ale opravdu každý mohl pochopit? Někdy stačí pohroužit se do tzv. jednoduchého návodu na sestavení toho či onoho z nějakého obchodního řetězce a člověk začne mít pochybnosti. Pochybnosti o sobě, svém vlastním IQ (což nezřídka sklouzne k pochybnostem o IQ výrobců či autorů manuálu), o míře své […]
Někdy je třeba spousta slov, aby byla vyjádřena myšlenka zcela prostá. A jindy zase myšlenku velmi složitou lze vyjádřit pár prostými slovy. Když někdy při svatbě mám zadání, abych „pohovořil o lásce“, jsem si vědom, že je to právě ten problém, že mnoha slovy se nemusí říct nic a naopak. A tak někdy volím tento příběh o pejskovi, kočičce a kohoutkovi. Ten […]
„Jsi dnes v deníku Metro s nějakým vypadlým prsem,“ informoval mne hned po ránu známý. Člověk se ještě ani neprobudí, a tohle čte. Byla to zkratkovitá zpráva o zkratkovitém článku a z dalších reakcí se můj pocit o našem životě ve zkratkách prohlubuje. Proč máme takovou potřebu vždycky všechno redukovat na ano/ne, dobré/špatné, líbí/nelíbí? Titulek článku Svatební trapasy: „Vypadlo mi prso“ a pak zmíněný příběh […]
Na místě svatby v den D a hodinu H hledám někoho, kdo by mi podal upřesňující informace. Marně, po koordinátorovi ani vidu ani slechu. A tak sháním ženicha. „Je v knihovně,“ někdo mi radí. „To si tam určitě čte na uklidněnou?“ vtipkuji a nedochází mi, jak blízko jsem pravdy, která je však ještě zajímavější. „Dobrý den, hledám ženicha, prý je tady?“ Rozhlížím […]
Tento text se objevil ve svatebních novinách při jedné svatbě: Některé z vás jistě při obřadu napadla otázka, odkud (v institucionálním smyslu) vlastně náš oddávající pochází a proč jsme právě jeho oslovili. Pokusím se to stručně vysvětlit. Náš dnešní obřad je pro nás velmi osobní událostí s duchovním rozměrem, a je pro nás zásadní, aby k němu tak bylo přistupováno. Úředník, ať už […]
„Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen; stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou,“ řekl Avicenna. Je to zajímavá myšlenka! A je to i zajímavé přirovnání. Člověk je opravdu v mnohém podoben řece. Jeho život počíná jako malý pramínek; tak jako pramínek řeky prýští odněkud ze skalní průrvy, z hlubin země nebo je […]