Prst, nebo Měsíc?

Prst, nebo Měsíc?

Když psovi hodíte klacek, je schopen předvídat směr, kterým klacek poletí a kam až dopadne.  Ale když mu ukážete, kam má běžet, pokud už není vycvičen, nedívá se směrem, kterým ukazujete, ale dívá se na váš prst.  Když nalijete kočce do misky čerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a váš prst.  Nedochází […]

Kousati do kamene

Kousati do kamene

Rozlišování, rozlišování, rozlišování. „Nechtěj po mně, abych považoval hromádku hnoje za pravdu evangelia!“ praví se kdesi v seriálu Akta X. Kdo to neumí, má problém. Sedí mladý muž v trávě, v levé ruce má rohlík a v pravé kámen.  Zjevně je duchem nepřítomný, zahloubaný do nějakého důležitého problému.  Kouká se kolem, ale nevnímá.  Pak polkne, pohne pravou rukou a míří […]

Posvátnost úsilí

Posvátnost úsilí

V naší postmoderní době může znít pateticky, když někdo označí nějaké úsilí za posvátné. Zavání to čímsi náboženským, a to se nenosí. Ale přece se dá, ale nejen to, je i velmi ozdravující označovat určité činnosti za posvátné. Asi každý jsme se někdy v životě cítili jako Sisyfos, když jsme tlačili a táhli, dřeli se a namáhali, měli ty nejlepší […]

Přiznávám, jsem uprchlík!

Přiznávám, jsem uprchlík!

Dnes jsem na pražském hlavním nádraží potkal službu Pomoc uprchlíkům.  Dva tito pomocníci měli na sobě zelené reflexní vesty, procházeli postranními chodbami i hlavním prostorem, pokukovali po lidech, zjevně vyhlíželi, komu by mohli nějak pomoct. Byl jsem už v pohodlí svého kupé desítky kilometrů dál určeným směrem, ale obraz služby Pomoc uprchlíkům mi nešel z mysli.  Kdo je uprchlík?  Definice […]

Země zaslíbená

Země zaslíbená

Kamarád se zrovna vrátil z cesty po Palestině.  Byl nadšený z pohostinnosti místních – kde jsou lidé přátelští a vstřícní, hned pocestné zvou k sobě domů a nabízí jim občerstvení.  Zní to skvěle, řekl jsem si, a bylo mi trochu líto, že taková země je daleko, předaleko. Pak mne ale napadlo, nejde taky tak trochu o to, KDO tím územím […]

Proč nepoděkovat řidiči?

Proč nepoděkovat řidiči?

Jiný kraj, jiný mrav, říká se. Mohou to být velmi viditelné věci, jako oblečení, v čem se lidé v různých zemích liší, ale mohou to být také úplné drobnosti a nepodstatné samozřejmosti. Jako třeba komu a kdy děkovat. Nedávno jsem byl na pár týdnů pracovně ve Skotsku. Nevím jak v jiných skotských městech, ale v Edinburghu mají zvláštní zvyk, že […]

Setkání s Krásnem aneb když se šlápne do hovínka

Setkání s Krásnem aneb když se šlápne do hovínka

Byl to takový ten den D, kdy od rána jsem cítil potřebu něčeho hezkého, protože nic nebylo, jak by mělo být, a to od samého rána, kdy jsem zmokl a šlápnul do psího hovínka Vlak, kterým jsem jel, netopil, za to na sousední čtyřce sedadel se čtyřka puberťáků bavila rozhovorem o dárku, který jedna dívka předala chlapci.  „Když jsem ti […]

Vnímám. Nevnímám. A když jede náklaďák?

Vnímám. Nevnímám. A když jede náklaďák?

Jsou chvíle, kdy nevnímám a jsem, jak se říká, mimo. A jsou chvíle, kdy vnímám plně. Samozřejmě většina času, který věnuji životu, je kdesi mezi těmito dvěma póly. Je to otázka spontaneity, záměru či nezáměru? Měl bych se snažit tu či onde vnímat více či méně? Jsou to možná divné otázky. Dejme si test na rozehřátí: Je tady vyobrazený svícen […]