Pistolníkem proti své vůli
Dorazila doručovací služba. „Máte tu balík!“
Marně vzpomínám, co jsem to mohl objednat. Je to opravdu pro mne? Tak se rovnou ptám: „Je to na dobírku?“
„Nene, je to už hrazené, a podívejte se, je to na vás,“ uklidňuje mne doručovatel a ukazuje mi doručenku, kde stojí mé jméno i adresa.
Koukám na odesílatele, nějaký Pierre z Francie.
„Ale já jsem si nic z Francie neobjednal, co to má být?“
„Třeba je to nějaký dárek, ale to máte jedno, prostě je to vaše,“ povídá doručovatel.
Odnáším balík. Mám ho otevřít? Nemám?
Zvědavost mne přemůže. Odříznu víko, odhrnu obal – a zkoprním. V krabici jsou pistole zvané Uzi. Jedna vedle druhé. Spousta Uzi pistolí.
Při bližším ohledání vidím, že jsou dokonalé, ale naštěstí jen dokonalé hračky. Takže jsem dostal spoustu Uzi pistolí, které jsou dokonale vypadající hračky. Tak tohle jsem si opravdu od nikoho neobjednal!
Volám do doručovací služby: „Nemůžeme je vzít zpátky, doručili jsme je vám přesně podle zadání z Francie,“ je mi řečeno.
„Mne žádný Pierre ve Francii určitě nezná,“ bráním se. Chvíli se dohadujeme, až nakonec vítězím: „Dobře, zítra si pro ně přijedeme. A tak se i stalo. Auto přijelo, naložilo balík Uzi pistolí, a tím to skončilo.
Tak to vidíš, Pierre, šotek doručovací služby nás takhle propojil. Neznáme se a nikdy se znát nebudeme, a přece se naše osudy takhle zvláštním způsobem setkaly.