Byl to krásný nápad. Protože se seznámili na tramvajové zastávce a tramvaj se jim i jinými způsoby zdála osudová, chtěli mít svatbu v tramvaji. Napřed se nápad zdál bláznivý, ale vyšlo to. Dopravní podnik přislíbil speciální párty vůz, domluvila se přesná trasa, vymyslelo se uspořádání obřadu, ozvučení a spousta dalších detailů, a tak se všechno zdálo být na dobré cestě.
Ale ouha. Pár dnů před svatbou dopravní podnik zjistil, že na trase v den D bude výluka. A tak během pár dnů, či spíše během řady nekonečných hodin, se musel vymyslet plán B. Nakonec všechno dobře dopadlo. Součástí obřadu byla vyjížďka městem v limuzíně, samozřejmě i v tramvajových stopách. A k tomu s plným barem doslova po ruce.
Leckomu by se vyjížďka luxusní limuzínou mohla zdát s tramvají nesrovnatelná, takže to vůbec nebylo z bláta do louže ale z louky na palouk, dalo by se říct. Jenže o to vlastně vůbec nejde. Ti dva, a to jsem si jist, by byli nakonec stejně šťastni, kdyby šli jen tak někam pěšky. Protože, jak říká Goethe, mít někoho rád a vědět, že někdo má rád mě, je to největší štěstí na světě.