Rozvod na obzoru
V knize je v kapitole Těm, kdo mají svatbu za sebou, spíše letmo naznačeno téma rozvodu. Rozvod je dříve či později nastupující realitou pro cca 50 procent těch, kdo do manželství vstupují. Myslím na to vždy, když vidím shovívavý úsměv na rtech snoubenců, když přijde řeč na otázku „Proč se máte rádi“. Jasně, já jsem tak hloupý, že musím klást tak hloupé otázky. Hmmm, jenže těch 50 procent právě v této otázce nemělo jasno, a jak mám já vědět, že zrovna vy jasno máte?
Ne, nejsem bigotní tradicionalista, který by hlásal cokoliv na věčné časy a nikdy jinak. Rozvod je zrovna taková věc, která je zcela na místě, když manželé vyčerpají všechny možnosti k znovuobnovení svého vztahu, když už není žádná cesta, jak do manželství vnést lásku, sdílenou naději a radost ze života. A zase, jak já mohu vědět, že vy dva, kteří se rozcházíte, jste udělali všechno pro to, aby váš vztah fungoval? A hlavně, můžete namítnout, co mi je vlastně vůbec do toho? Přece rozvod je zcela legální, logický krok, když manželství nefunguje, a tak proč si klást hloupé otázky?
Pardon, já jen vycházím ze svého (zcela subjektivního) pozorování souvztažností a shledávám, že mnoho lidí neví, jak vyspravit své vztahy, protože neví, jak vyspravit svůj vlastní život. Však ona to taky není vůbec nijak snadná věc!
A tak stvrzuji: nemám nic proti rozvodu, ale nemám taky nic proti snaze vyspravit svůj vlastní život, a následně vyspravit svůj vztah k druhým, a tím spíš svůj vztah k člověku, se kterým mne spojila spřízněnost volbou. Ovšem na počátku každé snahy o nápravu čehokoliv, musím stát já sám.