Prst, nebo Měsíc?
Když psovi hodíte klacek, je schopen předvídat směr, kterým klacek poletí a kam až dopadne. Ale když mu ukážete, kam má běžet, pokud už není vycvičen, nedívá se směrem, kterým ukazujete, ale dívá se na váš prst. Když nalijete kočce do misky čerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a váš prst. Nedochází jí, že prst pouze ukazuje.
A co člověk? Je to předěl ve vývoji dítěte, kdy najednou dojde ke změně vnímání a podívá se místo na prst na cíl, na který prst míří. Tohle je u člověka projev duševního vývoje: schopnost abstraktního vnímání, pojem času a prostoru, a z ní plynoucí schopnost chápat rozdíl mezi prstem a cílem, na který ukazuje. To je základ komunikace, protože slova, to jsou symbolické prsty. Když ze zvuků skládáme slova a vyslovujeme věty, jsou to řetězce pojmů, zástupných symbolů. Jsou to pomyslné ukazující prsty.
Když se přespříliš soustředíme na prst a slova, jsme jako člověk, který má doma hromadu peněz, ale ani peníz by z té hromady neutratil. Přitom peníze jsou od toho, aby byly utraceny, aby byly směněny. Jsme jako někdo, kdo si pořídí drahé, krásné a luxusní vybavení bytu, ale raději by si na pohovku ani nesedl, aby ji neošoupal.
Rozhlížím se záplavou denních zpráv o událostech ze světa. Jak a co ovlivňuje a motivuje všechny ty jejich aktéry? Kdo se soustředí na prst, kdo se dohaduje o prstech (protože jeden je přece správný a ostatní se mýlí), a kdo je schopen vnímat Měsíc a orientovat se jím?
Jdu po ulici a rozhlížím se. Ty, já, on, ona, ono, my, vy, oni – jsme vyznavači prstu anebo jsme schopni vnímat Měsíc?
Ach, Měsíci, zasvítíš nám jasněji?