Předání nevěsty
Zdánlivě samozřejmá věc, předání nevěsty. Odehrává se to při většině svatebních obřadů ve chvíli, kdy otec přivádí nevěstu. V okamžiku, kdy za doprovodu hudby otec přijde k ženichovi, nezřídka se ocitne v rozpacích; neví totiž co dělat – co vlastně přesně znamená „předat nevěstu“?
Proto je dobré si tento okamžik předem představit a dát mu jasnější obrysy. Stačí, aby otec podal ruku ženichovi, řekl pár slov, jako např. „Tak Franto, tady máš mou dceru a mějte se dobře,“ vzal ruku nevěsty a vložil ji do ruky ženicha.
Jiným způsobem je nevěstu přivést, prostě ji nechat stát naproti ženichovi a odejít, a lze vymýšlet i další způsoby. Důležité je jen to, aby to bylo rozmyšlené a nedošlo k zbytečným rozpakům a zmatkům.
V mé knize Dobrodružství zvané svatba je dlouze pojednáno o dalších alternativách zvyku přivádění nevěsty otcem, zatímco matka je ignorována (a u ženicha naopak). „My s tchánem máme skvělý vztah a vždycky, když se potkáme, tak se obejmeme – a tady to uděláme taky tak!“ Takhle mi to nedávno jeden ženich řekl, a to je samozřejmě skvělé. Cokoliv komu dává smysl a je srozumitelné i druhým, to je ono.
Tak jako tak, akt předání nevěsty ženichovi (ale i ženicha nevěstě), může mít velkou symbolickou hloubku. To už pak záleží jen na míře ochoty hledat osobitý způsob a promýšlet detaily.