Osvícení na samotě u lesa
„Zrovna jsem se vrátil z chalupy, tak co je tady nového?“
Takový dotaz nikoho nepřekvapí, přece každý, kdo se vrací z chalupy se cítí tak trochu odtržený od reality svého běžného života a chce vědět, co se za těch pár dní změnilo. Jenže mně tu otázku položil známý, kterého jsem neviděl tři roky.
„Nazdar, člověče, tebe jsem už neviděl celou věčnost! Když jsme se potkali minule, tak jsi na chalupu zrovna odjížděl!“
„Jo, to je fakt,“ povídá on, a představ si, že jsem na chalupě celou tu dobu byl!“
Bydlet tři roky na chalupě, to se opět nemusí někomu jevit jako něco zvláštního. Ale ten můj známý má chalupu, anebo spíš pastoušku, někde na horách v hraničním pásmu, kde nejen že lišky dávají dobrou noc, ale nemá tam ani elektřinu, plyn, kanalizaci, vodovod, televizi ani rádio.
„Tak se mi to povedlo, představ si,“ povídá rozzářeně, a já si vybavuji náš dávný rozhovor o jeho vzoru zvaném Thoreau – rebel od Waldenu. Stejně jako Thoreau se můj známý toužil osvobodit od všech pout a lákadel lidské společnosti, dokázat sám sobě, druhým i světu, že lze žít prostě, nezávisle, bez peněz a bezpečí civilizace, a šťastně a radostně si užívat plným doušky života – což se leckomu dnes může zdát jako protiklad.
„Náhodou tenkrát, když jsme se potkali naposled, jsem na chalupu odjížděl, a dnes se z ní zrovna vracím. Za ty tři roky jsem viděl jen pár jiných lidiček a přiznám se, že se mi ani nějak moc vlastně vracet nechce. Tak co je tady nového?“
Co mám tomu poustevníkovi vyprávět dřív?
Tři roky života… Kolik se toho změnilo kolem, a co z toho stojí za to, abych se to snažil vyprávět? A co je opravdu podstatné?