Nepřítomný pohled
Jsou mnohé způsoby komunikace – verbální i neverbální. A je to celá věda, která má za účel popsat různé způsoby jak spolu my lidé komunikujeme. V jejich výčtu se však v západní kultuře zpravidla opomíjí projev zvaný nepřítomný pohled.
Na recepci hotelu jsem se dal do řeči s nosičem zavazadel; oceňuji, že zvládá základní komunikaci v angličtině. Po chvíli, když jsou všechny formality vyřízeny, popadne zavazadla a odnáší zavazadla na pokoj, jak je to tady zvykem (a host nemá dost dobře možnost se toho vyvarovat). Položí je za dveře, s rodinou prohlížíme pokoj, ale po chvíli si všimnu, že nosič pořád u těch dveří stojí a kouká do zdi. Bakšiš, bleskne mi hlavou, jenže nemám ještě peníze vyměněné!
Jdu k němu a děkuji mu, vysvětluji, že dnes peníze nemám, že mu bakšiš dám zítra. Podívá se na mne a já vidím, že nechápe. Tak vysvětluji znovu podrobně. Hodí na mne zoufale nechápavý pohled, a já chápu, že mám chápat, že nechápe. To je divné, říkám si, vždyť ještě před chvílí jsme spolu mluvili anglicky bez problémů?
Zkouším zase vysvětlovat. Marně. Nepřítomným pohledem kouká do zdi. Jdu vybalovat, třeba ho to přestane bavit? Jenže nepřestalo, a tak mu děkovně klepu na rameno a otevírám dveře. V nepřítomném pohledu se objevuje záblesk nepřátelství, ale tím to naštěstí taky končí.
Druhý den na hotelovém baru žádám tureckou kávu, mají na ni na pultě pěknou upoutávku. Barman kroutí hlavou a říká, že prý zítra. Ukazuji na ceduli s nabídkou, ale marně. Prý zítra, až zítra! To je výzva; vysvětluji a chci vysvětlení. Barman ale nahodí nepřítomný pohled a kouká do zdi. Opakuji své otázky. On chvíli (zjevně co do délky dobře vyladěnou) kouká nepřítomně do zdi, pak se obrátí na dalšího zákazníka, čímž se ze mne stává vzduch. Mám se začít rozčilovat a domáhat se svého kafe? To mi za to nestojí.
Druhý den ho zase vidím na baru, zubí se na mne a říká – „Káva, zejtra! Hesky, tčesky.“
Nahodím nepřítomný pohled a koukám do zdi.