Jak si kdo ustele aneb cestou do Zvolena
„Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí,“ říká Matouš a myslí to vážně. Nedávno při cestě za unitáři do Zvolena mi oko padlo na tuhle ptačí rodinku.
Co to sděluje, co to vyjadřuje? Paradoxní soulad přírody a moderního světa. Anebo „vy, lidé, si dělejte co chcete; my, ptačí rodinka, děláme taky to, co musíme.“ Anebo „Ty a já jsme z jedné krve,“ jak to praví Kipling v Knize džunglí. A platí to i v džungli postmoderního nádraží.
Klikněte si na to video dole, je to moc milé…