Bůh a člověk
Každý máme nějaký pohled na otázku bohů, Boha, zkrátka vyšší autority nad člověkem. Můžete v Boha a bohy věřit nebo nevěřit, ale venkoncem na tom nezáleží ani tak moc, jako záleží na tom, jak chápete svou vlastní odpovědnost — vůči sobě, lidem kolem, světu, přírodě atd. Následující metaforický příběh docela výstižně a vtipně právě tohle ilustruje. Autor je neznámý, ale text byl publikován před mnoha lety v unitářském časopise Cesty a cíle.
Nakonec člověk zalkal k Bohu: „Vidíš všecko toto, Pane?“
Odvětil Pán: „Vidím.“
I s výčitkou a obžalobou vykřiknul člověk: „A ty trpíš všecko toto, Pane?“
A Pán pravil: „Co vidíš, člověče?“
A odvětil člověk: „Vidím šílenství života! Vidím krev, krev, krev… Slyším křiky, lkaní, stony. Vidím žaláře! Vidím tržiště, na kterém prodávají člověka… Vidím chrám, v němž prodávají Boha… Moře zloby vystoupilo z břehů svých… A došplíchalo již pěnou vln svých až k samému nebi… A ty trpíš všecko toto, Pane?“
I pravil Pán: „Vidíš-li pak všecko toto, člověče?
Odpověděl člověk: „Vidím.“
Tu s výčitkou a žalem vzkřikl Pán: „A ty trpíš všecko toto, člověče?“