Zachránce tonoucích
Na toulkách Baťovým kanálem jsem v přístavu Napajedlích spatřil tuto pamětní desku.
Zaujalo mne to heslovité „občan Napajedel a zachránce tonoucích“. Dopátral jsem se pak, že Emil Spiro (1897-1942) byl místním povozníkem, který bydlel poblíž brodu přes řeku Moravu a zachránil desítky lidí před utonutím, zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Jeho život byl určitě plný různých dobrodružství, zážitků a zkušeností, nicméně pro nás je to už jen „občan Napajedel a zachránce tonoucích“.
Zajímavá souvislost tady je, že jeho příjmení Spiro také vyjadřuje první část složených slov, která souvisejí s dechem a dýcháním, takže Emil Spiro jako by byl jaksi metafyzicky předurčen k vracení dechu těm, kdo o něj přicházejí.
Ale ještě více mne zaujalo to „občan Napajedel a zachránce tonoucích“. Několik slov, ale co se všechno se mezi nimi skrývá? Lze se nad tím zamyslet – jak jednou někdo zredukuje tvůj život do dvou, tří pojmů?
Tak to je. Román o pěti stech stránkách lze shrnout slovy „Hrdina se zamiloval, pak měl problém, a nakonec umřel,“ a stejně tak lze shrnout i náš život, který je složen z dosud uplynulých let o 365 dnech.
Jak by náš život jednou někdo shrnul, zredukoval do pár slov? A nebyli bychom při vší skromnosti vlastně rádi, kdyby ta redukce obsahovala něco jako „zachránce tonoucích“?