Život na špalkách
Jak tak čekám v pneuservisu na výměnu pneumatik, koukám na auto a zmocní se mne divný pocit. Pocit bezmoci, bezvládnosti. Tedy ne že bych se tak cítil já, ale to auto bez kol tím pocitem jaksi rezonuje, a přináší vzpomínku na jednoho mladíka, který vykládal, jak nemá proč žít. Tak nějak už ho prý všechno omrzelo, dostatečně rozkryl souvislosti, které hýbou světem, a proč se ještě o něco snažit, když beztak to se světem jde z kopce a do kopru? A tak dal svůj život na špalky.
No tohle auto bude za chvíli obuto a pojede dál svým autím životem. A já bych to samé moc přál tomu mladíkovi – aby taky obul nový pár bot a vyrazil chutě do života. Protože navzdory jeho pochybnostem, na které má jinak bezpochyby právo, život je parádní. Akorát nesmíte mít ojeté obutí, aby vás to v nějaké zákrutě hodilo do smyku.