V průběhu svatebního obřadu se přiblížila chvíle manželského slibu.. Martin s Luckou se podle plánu mají vzít za ruce a dívat se na sebe, zatímco já jim předříkávám slova slibu, oni je po mně mají opakovat. Krátce slib uvedu, vysvětlím, o co v něm jde a čím je osobitý, a povídám: „Vezměte se za ruce.“ „Nemůžu, mám je strašně zpocené.“ […]
Někdo říká – svatbou se v našem vztahu nic nezmění, máme se už dávno rádi, žijeme spolu už dávno a známe se dobře, tak co by se mělo měnit. Ano, dává to smysl. Ale přece je svatba okamžik, na který se nezapomíná. Tedy to je předpoklad, pokud to nemá být formální formalita. Ono svým způsobem je to krásný korálek na […]
Měla to být obyčejná svatba. Ovšem to je pojem, pod kterým si každý může představit něco docela jiného. Jde o to jaké máme očekávání, výchozí předpoklady, finanční možnosti, a když bereme v potaz všechny souvislosti, včetně třeba otázky jak se vyvarovat toho, aby se někdo z příbuzných neurazil nebo nebyl zklamaný, můžeme se ocitnout přímo ve veletočích představ. A tím […]
Byl to krásný nápad. Protože se seznámili na tramvajové zastávce a tramvaj se jim i jinými způsoby zdála osudová, chtěli mít svatbu v tramvaji. Napřed se nápad zdál bláznivý, ale vyšlo to. Dopravní podnik přislíbil speciální párty vůz, domluvila se přesná trasa, vymyslelo se uspořádání obřadu, ozvučení a spousta dalších detailů, a tak se všechno zdálo být na dobré cestě. […]
Toto není moje dílo, našel jsem na internetu více verzí, ale bohužel původního autora nikoliv. Ale připadne mi to vtipné. Svým způsobem moudré, to když se nad tím čtenář zamyslí. No a právě, kdo z nás bychom občas (aspoň občas) nepodléhali stereotypnímu myšlení? To přesně se tady řeší: Dobrý den, loni jsem provedl upgrade Přítelkyně 1.0 na verzi Manželka 1.0 […]
Z praktických důvodů se svatebnímu obřadu dává formát s daným začátkem a koncem v rozmezí maximálně několika desítek minut. Lze to ovšem pojmout i zcela jinak. Co třeba svatba jako odpolední výlet do lesa? S piknikem, zastávkami k rozjímání nad tím, co vám připadne důležité, atd. Mrkněte na video, to je lepší než tisíc slov!
„Při obřadu bychom chtěli říct ne místo ano.“ Ten požadavek mne překvapil, protože jak je zvykem, při svatebním obřadu si snoubenci zpravidla říkají ano, když dojde na manželský slib. Je sice možno vyslovit slova slibu nebo je opakovat, čímž pak není třeba žádné ano už říkat, když je de facto vyjádřeno vysloveným slibem, ale stejně hodně lidí chce to ano […]
„Tak milí snoubenci, to mám radost, že chcete být manželi a dokonce rodiči, a samozřejmě vám rád udělám svatbu. Předložte mi prosím své manželské průkazy.“ To by se asi mnozí srdečně zasmáli, kdyby po nich oddávající chtěl takovou věc. A přitom v tom je určitá logika, jen si to přiznejme! Manželský průkaz by dokladoval dostatečné vzdělání a duševní připravenost na úskalí […]
V knize je v kapitole Těm, kdo mají svatbu za sebou, spíše letmo naznačeno téma rozvodu. Rozvod je dříve či později nastupující realitou pro cca 50 procent těch, kdo do manželství vstupují. Myslím na to vždy, když vidím shovívavý úsměv na rtech snoubenců, když přijde řeč na otázku „Proč se máte rádi“. Jasně, já jsem tak hloupý, že musím klást tak hloupé […]
Existuje něco jako univerzální návod (na cokoliv)? Dá se vůbec něco nějak univerzálně vysvětlit, aby to každý — ale opravdu každý mohl pochopit? Někdy stačí pohroužit se do tzv. jednoduchého návodu na sestavení toho či onoho z nějakého obchodního řetězce a člověk začne mít pochybnosti. Pochybnosti o sobě, svém vlastním IQ (což nezřídka sklouzne k pochybnostem o IQ výrobců či autorů manuálu), o míře své […]
Někdy je třeba spousta slov, aby byla vyjádřena myšlenka zcela prostá. A jindy zase myšlenku velmi složitou lze vyjádřit pár prostými slovy. Když někdy při svatbě mám zadání, abych „pohovořil o lásce“, jsem si vědom, že je to právě ten problém, že mnoha slovy se nemusí říct nic a naopak. A tak někdy volím tento příběh o pejskovi, kočičce a kohoutkovi. Ten […]
„Jsi dnes v deníku Metro s nějakým vypadlým prsem,“ informoval mne hned po ránu známý. Člověk se ještě ani neprobudí, a tohle čte. Byla to zkratkovitá zpráva o zkratkovitém článku a z dalších reakcí se můj pocit o našem životě ve zkratkách prohlubuje. Proč máme takovou potřebu vždycky všechno redukovat na ano/ne, dobré/špatné, líbí/nelíbí? Titulek článku Svatební trapasy: „Vypadlo mi prso“ a pak zmíněný příběh […]
Na místě svatby v den D a hodinu H hledám někoho, kdo by mi podal upřesňující informace. Marně, po koordinátorovi ani vidu ani slechu. A tak sháním ženicha. „Je v knihovně,“ někdo mi radí. „To si tam určitě čte na uklidněnou?“ vtipkuji a nedochází mi, jak blízko jsem pravdy, která je však ještě zajímavější. „Dobrý den, hledám ženicha, prý je tady?“ Rozhlížím […]
Tento text se objevil ve svatebních novinách při jedné svatbě: Některé z vás jistě při obřadu napadla otázka, odkud (v institucionálním smyslu) vlastně náš oddávající pochází a proč jsme právě jeho oslovili. Pokusím se to stručně vysvětlit. Náš dnešní obřad je pro nás velmi osobní událostí s duchovním rozměrem, a je pro nás zásadní, aby k němu tak bylo přistupováno. Úředník, ať už […]