Svatba nemusí být jen formální záležitost, že se zaregistrujete na úřadu a pak podstoupíte úřední „pětiminutovku“. Zkusme o svatbě přemýšlet v první řadě jako o vstupu do manželství. Tím taky skutečně je.
Každý vstup, vchod nějak uvozuje to, co je za ním. Panelákové dveře, padací most hradu, branka venkovského stavení, těžko byste je obměnili. Aby to nebylo jako na tomto obrázku.
Takže při uvažování o pojetí svatby by první otázka měla vlastně být – co pro mne/nás znamená manželství? Jaké jsou moje hodnoty, životní priority, touhy a sny, a totéž pro naše manželství? Co z těch hodnot, životních priorit a snů chceme udržet za x let v budoucnu, a co pro to budeme dělat?
A potom otázka další – co z toho by mohlo pomoci vytvořit svatební obřad? Jak se naše hodnoty, životní priority a sny mohou symbolicky vyjádřit, třeba metaforou, příběhem? Chce to jen uvažovat o svatbě ne jako o formalitě, jejíž podoba je dána, ale přistoupit k ní tvůrčím způsobem.