Všeho do času, parní válče!
Už jste to někdy zažili? Chtěli jste něco říct, něco udělat a v tom se objevil někdo druhý, kdo jako parní válec zmařil vaši snahu. Přesně to se mi vybavilo, když jsem potkal strom, který je na vložené fotce. Nějaký „parní válec“ do něj rezavými hřeby vtloukl svůj výkřik.
Ale jak se říká, všeho do času… A totéž ukazuje ten strom. „Vydržím, všeho do času,“ opakuje si možná beze slov, sám pro sebe. A roste si poklidně dál a plechový výkřik pozvolna mizí.
Naděje a odhodlání nenechat si ji vzít jsou strašně důležité v každé chvíli a v každé situaci, a tím víc, když se ocitneme v blízkosti parního válce. „Vydržím, nevzdám to,“ jsou pak slova, která potřebujeme slyšet sami v sobě.
Musíme je ovšem proto vyslovit pěkně nahlas! To abychom své naději dodali patřičnou podporu, abychom se zavázali dát jí prostor a neubírali jí sil vlastní odevzdaností, leností či lhostejností.