Řekněte si své „ne“!
„Při obřadu bychom chtěli říct ne místo ano.“ Ten požadavek mne překvapil, protože jak je zvykem, při svatebním obřadu si snoubenci zpravidla říkají ano, když dojde na manželský slib. Je sice možno vyslovit slova slibu nebo je opakovat, čímž pak není třeba žádné ano už říkat, když je de facto vyjádřeno vysloveným slibem, ale stejně hodně lidí chce to ano prostě říct.
„Právě proto, že si budeme slib říkat, tak žádné ano nepotřebujeme, a chtěli bychom si naopak říct ne, aby to nebylo tak otřepané. Mohl by ses nás zeptat třeba na to, jestli si nejsme vědomi nějakých důvodů, proč bychom se neměli brát, a my bychom pak řekli ne.“
„To je zajímavé,“ povídám, „jenže kdybych měl pochybnosti a tudíž potřebu se na to ptát, tak bych si to zjistil předem a případně tady vůbec nebyl, tak mi ta otázka přijde zbytečná a divná.“
Nicméně řešení se dá najít! Lze se například zeptat: „Máte pochybnosti o své lásce, nejistotu o svém rozhodnutí?“ „Cítíte se nesvobodně při spojení své životní cesty?“ Nebo tak nějak. Na to se (doufejme) dá odpovědět ne. Ovšem z hlediska zákona tohle by nebylo dostačující, protože základem právního úkonu, kdy manželství vzniká, je takzvané vyjádření umyslu vstoupit do manželství. Tuto podmínku by samozřejmě negativní vyjádření nesplňovalo.
Na druhé straně „ne“, pokud je tolik žádané, může být použito jako součást slibu nebo jeho doplněk (jako ve výše uvedeném příkladu). To už pak záleží na tvůrčím přístupu snoubenců a ochotě oddávajícího.