Obyčejnost
Obyčejné slovo, a co všechno v něm může být skryto. Třeba obyčejné slovo, které vyjadřuje něco naprosto neobyčejného?
Co slovo „zázrak“? Anebo „štěstí“, „pochopení“, „úžas“ – a mohli bychom jmenovat spoustu dalších, která vyjadřují výjimečnost, nevšednost, podivuhodnost. Potřebujeme ta slova, využíváme je k povznesení všednosti do nevšednosti, obyčejnosti do nadobyčejnosti.
Ale moment. Cožpak je všednost natolik všední, a obyčejnost natolik obyčejná, že je musíme překrývat, zakrývat, přesahovat do nějakých vyšších rovin? Cožpak naopak ve všednosti a obyčejnosti není možno spatřovat něco víc?
Samozřejmě, že to jde. A svým způsobem právě v tom umění spočívá umění života. Tohle videjko Kateřiny Bohatové ke mně doputovalo zrovna ve chvíli, kdy jsem o podobných otázkách rozvažoval. Obyčejný život, obyčejný den, obyčejné pohledy, obyčejné věci…
Pokud jsem schopen je vnímat naplno, pak objevuji jejich vnitřní rozměr. A ten prožitek je – neobyčejný.