Obyčejná svatba
Měla to být obyčejná svatba. Ovšem to je pojem, pod kterým si každý může představit něco docela jiného. Jde o to jaké máme očekávání, výchozí předpoklady, finanční možnosti, a když bereme v potaz všechny souvislosti, včetně třeba otázky jak se vyvarovat toho, aby se někdo z příbuzných neurazil nebo nebyl zklamaný, můžeme se ocitnout přímo ve veletočích představ. A tím více pak na nás dolehne rozdílné chápání pojmu „obyčejná svatba“. Proto když mi nedávno snoubenci řekli, že chtějí prostě obyčejnou svatu, byl jsem velmi zvědav, co z toho nakonec bude. A po svatbě jsem se jich zeptal:
Já: „Kdybyste se teď znovu brali, co byste chtěli, aby bylo jinak?“
Manžel: „Byli jsme se vším naprosto spokojeni.“
Manželka: „Nekoupila bych si tak drahé šaty, netrvala bych na obřích baloncích nad každým stolem (i když s heliem byla sranda), s přípravami bych začala daleko dříve, objednala bych polaroid, abychom měli hezké fotky… Vykašlala bych se na boty na podpatku a vyrobila bych si krásné svatební, pohodlné a mekoučké svatební tenisky, objednala bych si kadeřnici a začala bych hubnout tak půl roku před svatbou. Ale jinak jsem naprosto normální, opravdu!“
No není to hezké? A není to dobrá ilustrace rozdílnosti představ? Ale i toho, že rozdílnost je základem jednoty?