Nečekané vtípky na poutníka čekající
To jsme se takhle s přáteli vydali na dlouhou cestu do Anglie. Měla to být naopak cesta krátká, ale po doletu do Londýna bylo třeba zvládnout pět přestupů a nakonec následovaly ještě dva kilometry pěšmo až do hotelu vprostřed polí.
Když jsme vyrazili na prochajdu po okolí, v malé vísce jsme objevili ještě menší kostelíček. Byl takový – starobylý, důstojný. Moc pěkný.
A byl takový pěkný i uvnitř.
Pak v jednu chvíli jsem spatřil ukončení pilíře, a bylo to, jakoby se přede mnou otevřel nějaký příběh. Vtipný, srandovní, asi? Anebo brutálně ironicky výhružný?
Napsal jsem místnímu duchovnímu, jestli by mi pověděl ten příběh.
… a nic.
Neodpověděl. Tak nějak na mne vyplázl jazyk.