Manželský průkaz
„Tak milí snoubenci, to mám radost, že chcete být manželi a dokonce rodiči, a samozřejmě vám rád udělám svatbu. Předložte mi prosím své manželské průkazy.“
To by se asi mnozí srdečně zasmáli, kdyby po nich oddávající chtěl takovou věc. A přitom v tom je určitá logika, jen si to přiznejme! Manželský průkaz by dokladoval dostatečné vzdělání a duševní připravenost na úskalí a stinné stránky společného soužití s druhým člověkem.
Adept na manželství by pak chápal v souvislostech, co mu život v manželství opravdu přinese, a dostalo by se mu i celkové přípravy na různé krizové situace. Jeho představa o manželství by tak nebyla tvořena vizemi věčných líbánek nebo nekončící fáze chození, a česká statistika rozvodů by nevypadala tak jak dnes.
Nicméně úvaha o manželském průkazu je především dobrým vtipem, a navzdory složitostem postmoderního světa my lidé musíme spoléhat na hlas Přírody v tom, že nás povede k moudrým a láskyplným vztahům. Protože jinak bychom byli v područí byrokracie ještě hrozivější, než je Nový světový řád, a museli bychom mít řadu dalších průkazů.
Co takhle průkaz sousedský, prokazující kvalifikaci k nekonfliktnímu sousedskému soužití? Průkaz chovatelů psů a koček, průkaz opalování na sluníčku, popíjení piva nebo slivovice? Průkaz posluchačů hudby a průkaz hudebníků? Ze zkušenosti bývalého prezidenta USA, který se málem zadusil preclíkem, bychom také mohli požadovat průkaz pojídačů preclíků, anebo průkaz prezidenta ČR, který by zajistil dostatečné majetkové zabezpečení naší hlavy státu, aby nekradla propisky.