Devil’s Tower
Výšky jsou pro člověka odedávna obrovským lákadlem. Jsou lákavé, fascinující a symbolické – třeba i určitým principem nedostupnosti, kterou sice dnes s pomocí technologií můžeme snadno překonat, ale stále ji vnímáme. Cituji dále ze své knihy Studny a ohně, kde to rozepisuji šířeji:
Toho paradoxu je krásným, byť kulturně bolestným znázorněním Devils Tower, kterou můžeme dobře znát z filmu Blízká setkání III. druhu. Dnes je to i díky tomuto filmu populární turistické místo a cíl amatérských horolezců. Současně však zůstává místem posvátným! Podle indiánské legendy hora nese stopy medvědích drápů: když si skupina děvčat hrála v lese a napadli je obří medvědi, děvčata vylezla na stalisko a modlila se k Velkému duchu. Ten je vyslyšel, dal skalisku vystoupat do výše, a medvědi už mohli jen drápat do kamene. Pro Indiány však není podstatný ten příběh, ale místo uctívání Velkého ducha, a turisté lezoucí po povrchu skály jsou pro ně přijatelní asi jako pro nás vandalové lezoucí po stěnách katedrály. Indiáni dnes žádají změnu jména, protože název Devils Tower vznikl omylem, a hlavně nemá smysl, trvají na původním jménu Medvědí hora.
Původní nahrávka pochází z projektu Trails for the Ancients, který se stal součástí knihy Studny a oheň.