„Nestarám se o prsa!“
„Jsi dnes v deníku Metro s nějakým vypadlým prsem,“ informoval mne hned po ránu známý. Člověk se ještě ani neprobudí, a tohle čte.
Byla to zkratkovitá zpráva o zkratkovitém článku a z dalších reakcí se můj pocit o našem životě ve zkratkách prohlubuje. Proč máme takovou potřebu vždycky všechno redukovat na ano/ne, dobré/špatné, líbí/nelíbí?
Titulek článku Svatební trapasy: „Vypadlo mi prso“ a pak zmíněný příběh jsou pravdivé, ale zkratkovité, takových příběhů jsem zažil spoustu. Nakonec i o tom je má kniha Dobrodružství zvané svatba. Leč noviny potřebují, aby titulek jak se říká upoutal. A tak se smíchají ingredience: trocha lascivnosti, trocha šoku, trocha vybočení ze zajetých schémat. Duchovní rozjímající o ňadrech, to se jen tak často nečte!
Trapasy provázejí život člověka doslova od kolébky do hrobu – o tom bych také mohl říct své, i z prostředí vítání dětí do života nebo pohřbu. Ale přece jen v poměru s každodenností života je jich minimálně, mnohem více je chvil, kdy člověk může zakoušet chvíle dotyků krásy a moudrosti. Nicméně podstatné je tady asi vnímání: na co se soustředím, na co položím důraz, a co pak uchovám v paměti. O tom je nakonec úsloví zda je sklenice z poloviny prázdná nebo plná. Ovšem na taková témata se (v novinách) píše mnohem obtížněji.
A tak jestli někdo má z článku v Metru dojem, že se nějak podezřele starám o ženská ňadra, že vyhledávám trapasy nebo skandály, tak raději rovnou řeknu, že ne. A zkratkovitost, tu tedy rád také nemám.