Proč nepoděkovat řidiči?
Jiný kraj, jiný mrav, říká se. Mohou to být velmi viditelné věci, jako oblečení, v čem se lidé v různých zemích liší, ale mohou to být také úplné drobnosti a nepodstatné samozřejmosti. Jako třeba komu a kdy děkovat.
Nedávno jsem byl na pár týdnů pracovně ve Skotsku. Nevím jak v jiných skotských městech, ale v Edinburghu mají zvláštní zvyk, že při každém nastoupení do autobusu každý cestující pozdraví řidiče, a při každém vystoupení každý cestující ridiči poděkuje za svezení. Děje se to bez ohledu na denní dobu, i v dopravní špičce si každý dá záležet, aby pozdravil a pděkoval. Bylo mi to divné, nejsem na to zvyký. Ale rád jsem se přidal a teď mi to přijde naopak moc fajn – další důvod se na někoho usmát!
O Skotech se u nás traduje, že jsou skrblíci a že by si pro šilink nechali vrtat koleno. Tohle potvrdit nemohu, naopak jsem se všude setkával se štědrostí, otevřeností a ochotou zapojit se (nezištně) do různých forem společenského života. A ještě k tomu se tam lidé na sebe usmívají a děkují si za věci zdánlivě samozřejmé. Ano, jistě že je to zjednodušený a zkreslený pohled. Ale je to fajn se nad tím zamýšlet.