Být sám, samotinký…Ale ne, vždyť to je přece protimluv! Je snadné se cítit osaměle. Třeba když se věci v životě nedaří. Život se pak může zdát plochý, vyprázdněný. A přitom vždycky a všude je prostor pro tajemství, posvátnou záhadnost a velkolepý přesah, čímž vším naše profánní prodlévání získává hloubku, košatí, roste, rozprostírá kořeny v hlubinách země a větve v koruně […]
Něco námi prostupuje,něco nás v jedno pojí. Postmoderní společnost nás bohatě zásobuje blahobytem informací. Je snadné, jak je vidět v porovnání s jakýmkoliv obdobím v minulosti, si dnes opatřit informace prakticky o čemkoliv. A přece víme, že v jádru svého člověčího bytí jsme pořád jen živočišným druhem, který sice mění tvář světa, ale stejně by stačil letmý pohyb prstu Přírody […]
Možná čas vůbec neexistuje. Možná že všechno se prostě děje teď.V jednom velkém, bezkonečném teď.Kdo ví? A tak se v mezičase mezi časemplahočíme sem, tam, a tam, a sem. Narození, dospívání, dospělost, stáří, smrt. Do této stále opakované formy každému z nás Život servíruje minuty, hodiny, dny, měsíce, roky a etapy našeho vlastního života. „Nalož si s tím, jak umíš,“ […]
Jsou věci, které se jeví jako podivné, nesmyslné, absurdní a směšné. Jsou takové, nebo jen nevidíme jejich vnitřní smysl? Anebo nejevíme se absurdní a směšní my sami ve svém úsilí? Jak je to dlouho, co se děti (ale i dospělí) bavily točením točítka zvaného spinner? Krátce předtím zase vládla vlna gumičkování. A ještě dříve Rubikova kostka, céčka, ježek v kleci […]
Výšky jsou pro člověka odedávna obrovským lákadlem. Jsou lákavé, fascinující a symbolické – třeba i určitým principem nedostupnosti, kterou sice dnes s pomocí technologií můžeme snadno překonat, ale stále ji vnímáme. Cituji dále ze své knihy Studny a ohně, kde to rozepisuji šířeji: Toho paradoxu je krásným, byť kulturně bolestným znázorněním Devils Tower, kterou můžeme dobře znát z filmu Blízká […]