Svatba na kanálu
Záměrem bylo mít všechno dotažené, ani detail neměl uniknout pozornosti estetického výboru reprezentovaného perfekcionistickou nevěstou a výkonnou manažerkou pro věci krásné, tedy květinářkou a dekoratérkou v jedné osobě. A dařilo se: místo svatebního obřadu v hotelové zahradě bylo opravdu krásně vyšperkované, výzdoba byla dokonalá, všude spousta květin, které místo konání obřadu prostoupily lehkou vůní.
Na poslední chvíli se ale z praktického důvodu musel přesunout stolek o metr vedle, a já jakožto oddávající jsem stál vedle něho. Zjistil jsem, že právě to místo, na kterém jsem měl stát, byl kanál. Takový ten obyčejný litinový kanál na odvod vody.
Když se čas naplnil, svatební obřad začal, hudebníci spustili a já si stoupl na své místo, tedy na kanál, a v tu chvíli mne obklopil smrad. Souvislost mi došla okamžitě: kanál a smrad, to pasuje. Nebyl cítit do dálky, jak jsem to vyzkoušel, už půl metru od kanálu nebylo cítit nic. A tak stojím na kanále, kolem mne plíživý smrádek. Jaké štěstí, říkám si, že se to nešíří dál, protože to by nevěsta s její potřebou dokonalosti asi těžko zvládla.
Je to dobrá ilustrace toho, jak dokonalost je relativní pojem. Někdo potřebuje vše dokonale krásné, udělá pro to všechno, to se tak i podaří. Všichni se pak v té kráse rozplývají, šťastně se usmívají na toho, který se shodou okolností ocitne v antitezi krásy a ve sloupci smradu bojuje s žaludeční nevolností a ví, že to prostě musí s nadhledem vydržet.