Není bota jako bota
Boty. Ty máme každý. Jsou mezi nimi rozdíly, stejně jako jsou rozdíly mezi námi. Je to samozřejmost, ale zajímavá, když se nad ní zamyslíme hlouběji. A když si uvědomíme, že druzí to mohou vnímat třeba úplně jinak.
„Tak si představ, včera jsem měla to rande!“ povídá děvče děvčeti ve frontě přede mnou takovým hlasem, který jsem nemohl neslyšet. „No a jak to dopadlo?“ „Byl zajímavej, ale ty boty… To prostě nešlo.“ „Co bylo s botama?“ „Měl prostě hrozný boty, vůbec se k němu nehodily a byly naprosto nesnesitelný.“ Děvčata v konverzaci pokračují a ta první vysvětluje, že podle bot se pozná, jaký kdo je. Je to prý spolehlivý ukazatel osobnosti, protože každý má právo a možnost vybrat si boty jaké chce, a tak pak zpětně ukazuje, jak žije svůj život a jaký má k němu přístup.
Je v tom určitá logika. Ale jsou lidé, kteří o vnější věci velmi dbají a dávají si pozor, jak se projevují i jak je kdo vnímá. Ale jsou také lidé, kteří o vnější věci příliš nedbají, třeba proto, že se soustředí spíš na věci duchovní povahy, prostě mají priority jiné.
Jak si přemýšlím, vidím, že nejsem sám, kdo byl nucen rozhovor děvčat ve frontě vyslechnout; mladík vedle mne si urputně prohlíží své boty. Když zachytí můj pohled, usměju se na něj a povídám: „Staré, špinavé, ale dobře vyšlápnuté!“ Neboť to je taky hodnotitelná kvalita. On se taky směje a já jsem rád, že si rozumíme.