Poprvé

Když jsem si nedávno pustil poprvé na vlastním přístroji hudbu, byl to neskutečně nádherný požitek. Dostal jsem ten přístroj tenkrát jako dárek; byl to magnetofon s hrdým modelovým označením BRG MK27. Záhy jsem si začal zjišťovat první poznatky o akustice – tak bohaté příležitosti k sebevzdělávání ten přístroj nabízel. Když jsem hlavu přiblížil, zvuk byl bohatší. Když jsem ucho položil až na mocná žebra hrdě chránící reproduktor, slyšel jsem každou frekvenci basů; a když jsem odešel do vedlejší místnosti, neslyšel jsem nic.

Od toho prvního okamžiku, kdy z mého novotou vonícího BRG-áčka zazněla hudba, už uplynul čas, nějakých čtyřicet let. A byť mám dnes k poslechu a práci na hudbě k dispozici domácí studio, nejrůznější nástroje, přístroje, softéry a hejblátka, přece čas od času vzpomínám na ten prožitek, kdy jsem si poprvé pustil hudbu na vlastním „kosmickém“ magneťáku.

Vtip je asi v tom, že co je poprvé, vryje se do paměti. A ostatní prožitky se pak už jen řadí, porovnávají a vykreslují vůči tomu prvnímu. Není to tak vlastně se vším, co prožíváme?

A hlavně, tohle zamyšlení není nostalgické; spíš si říkám, co všechno ještě může přijít, co bude poprvé? Co můžeme prožít naplno, s nadšeným nadšením, užaslým údivem a bytostnou radostí?

About the Author