Svoboda náboženství

Ať člověk žije v jakémkoliv kulturní prostředí, téma svobody je pro něj jedno z výchozích.  Samozřejmě se na ně díváme různě, v tom se nakonec lišíme i my, byť z jedné země jsme; a naše perspektivy mohou být obohaceny v názorovém setkání s člověkem, který žije někde doslova jinde.

„V Libyi už žít nechci.  Cítím se jako pokrytec, říkat věci, které mám říkat, a chovat se tak, jak se očekává.  Co Kaddáfí padnul, máme svobodu, ale je to spíš svoboda k otroctví.  Musím najít nějak cestu ven, emigrovat.“
„Proč se tak cítíš?  Kvůli politickým, náboženským nebo společenským věcem?“
„Celkově.  Prostě jsi tlačený do způsobu života ve všech jeho rovinách a nedá se než to přijmout, to je prostě islám.“
„Tak proč se islámu nevzdáš, když tě tak svazuje?“
„Víra není otázka volby.  Stejně jako když se narodíš, nemáš svobodu být klukem nebo holkou, nemáš svobodu si vybrat jméno, a nemáš svobodu si vybrat náboženství.“
„To je zajímavé.  Pro mne je víra spíš způsob pohledu na svět.  Jako jazyk, kterým popisuješ svou zkušenost.  Jako sklíčka brýlí, kterými se na svět díváš.  Když máš červená, tak vidíš červeně, když modrá, tak modře, a tak dál.  Ovšem přitom víš, že to, na co se díváš, je svět, který se ti jen jeví podle barvy skel tvých brýlí, ale je to stejný svět, na který se dívají jiní lidé jinými brýlemi.“
„To nevím.  Islám nejsou žádná sklíčka.  To je tvůj život, do kterého se narodíš.“
„No a pokud z Lybie odejdeš, nezkusíš žít nějak jinak, než jako muslim?“
„Já si už teď žiju jak chci, už jsem ti přece říkal, že jsem špatný muslim.  A vzdát se islámu – to nikdy neudělám, protože tím bych celou svou rodinu těžce zklamal a všichni by námi pohrdali, a stejně to nejde, protože stejně jako jméno, náboženství si nevybíráš, do něj se rodíš.“

About the Author

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.