Přátelství

Může být něco více ve světě mezilidských vztahů, než je přátelství? Vždyť i manželství je prakticky vzato především opravdovým přátelstvím. Jenže když i tak něco bytostného, jako je přátelství, připlete ideologie náboženství, věc se tak nějak zkomplikuje…

„Omare, když chceš odejít z Libye a jak říkáš, máš po světě tolik přátel, nemůže ti někdo z nich pomoct najít práci?“
„To nevím.“
„Jak nevíš?“
„No prostě nevím, neptal jsem se jich.“
„Počkej, ty jsi s nikým z nich memluvil o tom, že bys chtěl někde jinde najít práci a přestěhovat se?“
„To ano, samozřejmě.“
„A ptal ses jich, jestli by o něčem nevěděli?“
„To ne. Pokud vědí, v jaké jsem situaci, a chtějí mi pomoct, nabídli by to. Protože to vědí a nenabídli mi to, pak mi pomoct nechtějí a je zbytečné, abych je o to žádal.“
„Moment, to nechápu. Když jsou to tví přátelé, proč by ses jich přímo nezaptal jestli by věděli o nějaké práci nebo ti nepomohli dostat se pryč z Libye?“
„Přátele nikdy nemohu žádat o pomoc.“
„Proboha proč ne? Přece přátelé jsou právě ti, které o pomoc můžeme požádat, ne?“
„Ne. Když mou situaci znají a pomoct chtějí, pomohou, a když nepomohou, mají k tomu důvod.“
„A co když si třeba jen neuvědomí, že bys něco potřeboval, nenapadne je, že by ti vlastně mohli pomoct něčím konkrétním, neuvědomí si souvislosti?“
„Tak to tak prostě má být, a já to nemohu ovlivňovat.“
„Proč bys to neměl ovlivňovat?“
„Protože to tak má být.“

Ach jo.  Proč vidět věci jednoduše, když je možné je vidět složitě, že…?

About the Author